BEN_Drowned (2.část)

19. srpna 2018 v 15:40 | ticcichristine
Od této chvíle jsem byl na pokraji hysterie, ale ani jednou za celou tu dobu mě nenapadlo vypnout konzoli, nevím proč - tak moc jsem byl tažen do děje mé postavy - ta hrůza byla tak skutečná! Snažil jsem se tu sochu setřást, ale pokaždé se objevila těsně za mnou. Link začal dělat velmi podivné věci, které jsem ho nikdy předtím neviděl dělat - mával kolem sebe rukama, natáčel se na obrazovku, pak byl střih a kamera přepla na Happy Mask Salesmana, který se smál, ale jen na zlomek sekundy a pak jsem stál zase tváří v tvář té podělané soše. Nakonec jsem utíkal do Swordmaster's Dojo a pak zpátky, nevím proč, zkrátka jsem ve vší panice jsem toužil po nějakém ujištění, že tu nejsem naprosto sám. K mému zděšení jsem vůbec nikoho nenašel, ale jen co jsem se otočil abych odešel, abych uprchl, ta socha mě zatlačila do kouta. Zkoušel jsem na sochu útočit s mečem, ale nemělo to pražádný účinek. Zmatený a zahnaný do kouta jsem čekal, až mě ta socha zabije. Náhle obraz přeskočil znovu na Happy Mask Salesmana a link se otočil čelem k obrazovce, zrcadlící sochu a tak se na mě díval. Doslova na mě zíral. Ať už se u čtvrté zdi nacházelo cokoliv, bylo to naprosto zničeno jak jsem zděšeně vystřelil z doja. Náhle mě hra přenesla do podzemního tunelu, kde začala hrát Song of Healing. Dovolil jsem si na kratičký moment vydechnout, než se za mnou znovu objevila Linkova socha a začala mě opět pronásledovat... Tentokrát agresivněji než předtím - byl jsem schopen udělat jen pár kroků než se mi znovu nalepila na záda. Rychle jsem si pospíšil z tunelu ven a objevil jsem se v Southern Clock Townu. Jak jsem bezcílně běžel - zachvácen čirou panikou - obrazovka zčernala jako za "Úsvitu Nového Dne (Dawn of the New Day)" a "||||||||||" se znovu objevilo také.

Když obrazovka přestala být černá, objevil jsem se na vrcholu Clock Tower, společně se Skull Kidem, přízračně se vznášejícím nade mnou, opět mlčící. Vzhlédl jsem a měsíc byl zpátky, visel jen několik metrů nad mojí hlavou, ale Skull Kid na mě dál uhrančivě zíral s tou jeho pitomou maskou. Začala hrát nová píseň - znělka the Stone Tower Temple, hrající pozpátku. Ze zoufalství jsem popadl svůj luk a vystřelil jsem na Skull Kida - trefilo ho to, ale nezdál se na to nijak reagovat. Po trefení třetím šípem se objevila tabulka s textem, který hlásal: "Tohle ti nijak nepomůže. Hee hee." Byl jsem zdvižen ze země, levitoval jsem na zádech a Link zakřičel - vzápětí vzplál vysokými plameny, které ho okamžitě zabily.

Vyskočil jsem, když se tohle stalo - nikdy jsem neviděl takovou rekaci, takový pohyb u NIKOHO ve hře. A Skull Kid žádné vlastní pohyby neměl. Obrazovka zobrazovala prohru, stále jsem viděl mé tělo bez života, jak hoří, a Skull Kid se smál. Obrazovka zčernala a já jsem se znovu objevil na tom stejném místě. Snažil jsem se ho oživit, ale stala se ta stejná věc - nějaká neznámá síla ho zdvihla do vzduchu a okamžitě byl pohlcen plameny. Tentokrát během té vražedné scénky bylo možné v pozadí slyšet tiché tóny Song of Healing. Na můj třetí (a konečný pokus) jsem si všiml, že tentokrát nehraje vůbec žádná hudba, bylo tu jen mrtvolné ticho. Vzpomněl jsem si že v originální nahrávce se Skull Kidem jste museli mít Ocarinu abyste přivolali obry, nebo cestovali zpět časem. Pokusil jsem se zahrát the Song of Time, ale než jsem stačil zahrát poslední notu, Link byl opět v plamenech a zemřel.

Obrazovka, oznamující smrt a brzký konec, jako by se začala táhnout a zpomalovat. Bylo to jako když se kazeta snaží zpracovat příliš velké množství dat... Když obrazovka znovu naběhla, naskytl se mi pohled jako již třikrát předtím - až na to že mrtvý Link ležel na zemi v pozici, jakou jsem nikdy předtím ve hře neviděl, hlavou natočenou na kameru a Skull Kidem vznášejícím se nad ním. Nemohl jsem se hýbat, žádné tlačítko nefungovalo, jediné co jsem mohl dělat bylo zírat na Linkovo mrtvé tělo. Zhruba po třiceti sekundách, hra zmizela a na černé obrazovce se objevila věta: "Potkal tě hrozný osud, že? (You've met with a terrible fate, haven't you?)", načež mě hra vykopla zpět na úvodní obrazovku.

Začal jsem tedy hrát odznovu, když jsem si uvědomil, že moje uložená složka tu není. Místo "Link" to bylo nahrazeno "JSI NA TAHU". "JSI NA TAHU" mělo tři životy, žádnou masku a žádné itemy. Zvolil jsem "JSI NA TAHU" a okamžitě jsem se ocitl na scéně Clock Tower Rooftop mého mrtvého Linka a Skull Kid se tam vznášel, v nekonečné smyčce se smál znovu a znovu. Stiskl jsem tlačítko restartu a když hra znovu naběhla, byla tu jedna další složka. Pod složkou "JSI NA TAHU" byla složka pojmenovaná "BEN". Složka "BEN" je zpátky na místě, přesně kde byla předtím, než jsem složku smazal, na scéně Stone Tower Temple s měsícem, který se co nevidět zřítí.

V ten moment jsem hru vypnul. Nejsem nějak extra pověrčivý, ale s tímhle bylo něco zasraně špatně, dokonce i pro mě. Dnes jsem tu hru vůbec nehrál, kurva, vždyť já minulou noc ani nespal. Neustále jsem v hlavě slyšel hrát Song of Healing a jímala se mě hrůza, jakou jsem cítil při prohledávání Clock Townu. S kámošem jsem dnes jel k domu toho starého muže, abych se ho zeptal na několik otázek (v žádném případě bych nešel sám), jen abych zjistil, že na předzahrádce je zatlučena cedule NA PRODEJ a když jsem zazvonil na zvonek, nikdo nebyl doma.

Právě teď jsem zpátky, zapisuji zbytky svých myšlenek a nahrávám co se stalo, takže se omlouvám, jestli v tomhle jsou nějaký gramatický chyby, ale je mi to u prdele - jedu teď tohle všechno bez spánku. Ta hra mě děsí, teď ještě mnohem víc, když tohle všechno si sepisuji, ale cítím jako by tu bylo ještě něco, něco co musím objevit a nabádá mě hrát tu hru dál. Myslím, že "BEN" je důležitá část celé rovnice, ale nevím jak a proč, kdybych býval našel toho staříka, byl bych schopen najít alespoň nějaké odpovědi. Potřebuji alespoň jeden další den na zotavení, než se pustím znovu do té hry. Už tak si to vyžádalo dost na mém zdravém rozumu, ale svůj postup hrou nyní budu nahrávat. Nápad nahrát si to přišel ke konci, takže vidíte posledních pár minut toho, co jsem viděl já (včetně SKull Kida a the Elegy Statue), ale je to hozené na YouTube.


Zůstanu takhle ještě trochu déle vzhůru, abych zodpověděl veškeré vaše dotazy než usnu. Jsem plně otevřen veškerým vašim názorům a budu vděčný za každou radu či nápad, o co by se mohlo jednat, co bych mohl udělat. Nejspíš budu zítra hrát BENovu složku, abych viděl co to udělá. Možná, že jsem to měl udělat už dávno. Nevěřím v žádné paranormální sračky, ale tohle je fakt divný, ale možná ten BEN je dobrý hacker. Nechci pomyslet na alternativu, že by nebyl.

Já přímně doufám že to celé byla jen nějaká herní porucha a že jiným hráčům se to stávalo taky. Fakt mě to děsí.

Příspěvek #2 (8. září, 2010)

Jdu přidat co se stalo a přihodím link k videu, ale minulou noc se pro mě věci staly až moc reálné. Myslím že si s tím vším přestanu zahrávat. Chvíli nato jsem vytuhl. Zdál se mi sen. O té soše Elegy of Emptiness. Zdálo se mi, že mě pronásledovala. Všímal jsem si svého když jsem cítil, jak se mi ježí vlasy na zátylku. Otočil jsem se. Ta socha, bezvýrazná, bezcitná socha na mě zírala jen centimetry ode mě. Pamatuji si, že jsem tu sochu oslovoval Ben. Ještě nikdy v životě jsem neměl sen, který by působil tak skutečně. Nicméně předpokládám, že důležitý je fakt, že jsem se alespoň trochu vyspal.

Dnes, stále s odložením hraním hry, jsem se znovu vydal do sousedství abych zjistil, zda se ten stařec nevrátil. Jak jsem očekával, auto bylo pryč a nikdo nebyl doma. Jak jsem odcházel zpět ke svému autu, muž, který bydlel v sousedním domě a právě sekal trávu, vypnul motor a zeptal se mě koho hledám. Řekl jsem mu, že bych si rád promluvil s tím starým mužem, který tu bydlel, načež mi ten muž odpověděl to, co už jsem věděl - tedy že se muž přestěhoval. Zeptal jsem se proto na nějakou rodinu či příbuzné se kterými bych si mohl promluvit. Zjistil jsem, že ten starý muž nikdy nebyl ženatý, a ani neměl žádné děti či vnoučata, ani skrz adopci. S narůstajícími obavami jsem vyslovil poslední otázku - tu, kterou jsem nejspíš měl položit už na začátku - Kdo byl Ben? Mužův obličej se zachmuřil. Dozvěděl jsem se, že o čtyři baráky dole, asi tak před osmi lety, 23. dubna - na stejný den připadá muži výročí, proto ví přesné datum - se v sousedství stala nehoda chlapci jménem Ben. Krátce potom co se sem jeho rodiče přistěhovali a i přes veškerou snahu získat z něj víc informací o té nehodě, muž už mi nic dalšího neprozradil.

Vrátil jsem se tedy a začal hrát hru. Ta se načetla a ihned mě hodila na úvodní obrazovku, kde poletovala maska. Místo původní znělky to byl ale nějaký mnohem vyšší tón zvuku. Stiskl jsem tlačítko start, očekáván to nejhorší, ale stejně jako před dvěma dny, zobrazily se mi dvě složky; "JSI NA TAHU" a "BEN" (abych pravdu řekl, zrak mi první padl na BENa). Vytáhl jsem BENovu složku a všiml si, že údaje nejsou stejné jako před dvěma dny; vypadalo to jako že tentokrát dokončil Stone Tower Temple... Sbírající svou odvahu jsem to zvolil.

Okamžitě jsem byl vhozen do komlepletního chaosu. Určitě jsem byl zvenčí Stone Tower Temple, ale nebylo to to, co jsem očekával. Zóna sama nebyla nazvána Stone Tower Temple, ale spíš "S t o n e", a ihned naskočila tabulka s vítacím textem, který ale nebyl napsán v jazyce, který bych byl schopen rozluštit. Linkovo tělo bylo pokroucené - jeho záda byla zkroucená do strany a vypadalo to, že jeho postoj je nadobro poškozený. Linkův výraz byl otupělý, téměř monotónní, byl to výraz jaký jsem předtím nerozeznal, byl to prázdný pohled - jako kdyby byl mrtvý. Jak tam tak Link stál a jeho tělo se hýbalo dopředu a dozadu, všiml jsem si že se něco stalo s mým avatarem a také jsem spatřil tlačítko C, které tam nikdy předtím nebylo, s nějakým vzkazem, ale když jsem jej zvolil nedělalo to nic. V pozadí hrály zvuky, nerozeznal jsem však, že by patřily do hry - bylo to jako démonický nářek, s vysokým tónem a smíchem v pozadí. Měl jsem asi tak dvě minuty, než se objevila další z těch zkurvených soch Elegy of Emptiness a já byl ihned potom přepnut na obrazovku "Úsvit Nového Dne", tentokrát však bez "||||||||" podtextu.

Byl jsem v Deku Scrubu v Clock Townu - tahle scéna by se normálně objevila poté co poprvé cestujete časem. Talt měla říct: "C-Co se právě stalo? Jako by všechno..." ale místo toho, aby řekla "začalo znou", řekla cosi v těch nesmyslných symbolech, a v pozadí byl slyšet smích Happy Mask Salesmana. Mohl jsem opět ovládat svůj charakter, ale z debilního úhlu - díval jsem se zpoza dveří na CLock Tower, sledující svého avatara pobíhající u Deko Scrubu. Vzhledem k tomu že jsem ani nemohl někam jít, jelikož jsem nic neviděl, s patřičnou nelibostí jsem vešel do dveří. Tady jsem byl přivítán Happy Mask Salesmanem, který mi jednoduše řekl "Potkal tě hrozný osud, že?" A pak se z obrazovky stala bílá plocha.

Ocitl jsem se v Termině opět jako člověk. Dost možná jsem už ani nebyl ve stejné hře - byl jsem zkroucený a nikde nebyla ani stopa po číselníku, po hodinách. Moment jsem zůstal stát na místě a rozhlížel se kolem, abych se trochu zorientoval, a okamžitě jsem mohl říct že to není normální. Nebyli tu žádní nepřátelé a hrála ta zvrácená, pokroucená znělka Happy Mask Salesmana. Rozhodl jsem se utíkat k Woodfallu, než jsem si povšiml skupinky tří lidí postávajících na okraji. Viděl jsem Happy Mask Salesmana, Skull Kida a tu zasranou sochu Elegy of Emptiness, jak tam stojí. Namlouval jsem sám sobě, že jsou možná mimo hru, ale věděl jsem že to tak není. I přesto jsem k nim opatrně postupoval a našel Skull Kida, zachyceného v nějaké animaci jako ve smyčce, totéž Epona a socha Elegy od Emptiness dělala to, co dělala po celou dobu - jen tam záhadně postávala. Byl to Happy Mask Salesman, který mě děsil víc než kdokoliv z těch zbylých dvou.

Nehýbal se, byl naprosto nečinný, na tváři ten zasraný úsměv. Kamkoliv jsem ale šel, jeho hlava se otočila a sledoval mě. Ani jsem s ním nebyl v nějakém rozhovoru či boji, přesto však otáčel hlavu, aby mohl sledovat každý můj pohyb. Vzpomněl jsem si na svou první nahrávku, se Skull Kidem na vrcholu Clock Tower, a vytáhl jsem Ocarinu (načež hra udělala takový "ding" zvuk, což znamená že můžete hrát se svou Occarinou) a zkusil jsem píseň, kterou jsem ještě nehrál - píseň Happy Mask Salesmana a píseň, která hrála v nekonečné smyčce celý čtvrtý den - The SOng of Healing.

Dokončil jsem píseň. Ihned jak jsem ji dohrál, zazněl v televizi jekot, který mi div neprotrhl ušní bubínky, obloha se okamžitě začala blýskat, Happy Mask Salesman zrychlil tu pokroucenou znělku, můj strach narůstal a Link - vybuchl v plamenech a zemřel. Ty tři postavy stály a sledovaly mé mrtvé tělo, jak hoří. Nemůžu vám ani popsat, jak rychle se přitom mění pocit ze znepokojení v naprostou hrůzu. Ten stejný děs, ta horrorová hrůza, jež mě svírala dva dny zpět a nedovolila mi spát, se mě začala znovu zmocňovat, když jsem se potřetí ocitl tváří v tvář větě "Potkal tě hrozný osud, že?". Za tou větou musel být nějaký skrytý význam.

Měl jsem jen málo času nad tím pořádně hloubat, jelikož vzápětí byl obraz proměněn v Zoru a já jsem našel sám sebe v Great Temple Bay. Váhal jsem, byl jsem však zvědavý co pro mě má hra tentokrát a tak jsem pomalu přešel k pláži, kde jsem našel Eponu. Divil jsem se, proč se hra rozhodla jí dát právě sem, zahrnovala snad hra to, že si chce dát drink? Neschopná sundat masku došlo mi, že tohle nebude důvod proč je tady.

Náhle Epona začala ržát a z úhlu, ze kterého byla zabraná, to vypadalo že mi dává signál. Měl jsem tušení, ale potopil jsem se do Great Bay a začal plavat. Dostatečně jistý - téměř jsem to přehlédl - našel jsem něco na dně oceánu; jednu poslední sochu Elegy of Emptiness. Plaval jsem dolů, abych to prozkoumal, náhle však moje Zora začala vydávat dávivé zvuky a animace, které Zora nikdy předtím nedělala - vlastně to ani nedávalo smysl, jelikož Zora dokázala dýchat pod vodou. Bez ohledu na tuto skutečnost, můj charakter se udávil k smrti a zemřel a ta socha, opět, byla jediná zvýrazněná věc po mé smrti. Tentokrát jsem se znovu neoživil, byl jsem poslán zpět do hlavního menu, jako kdybych restaroval konzoli.


"Zvolte start" se objevilo přede mnou. Věděl jsem, že mě to sem vrátilo jen z důvodu, že záložky na uložení hry se opět změnily. Zhluboka jsem se nadechl, stiskl start a - ano. Měl jsem pravdu. Nová záložka nesla jméno BEN. Nyní mi dávalo smysl, proč se socha objevila když jsem zkusil jít do Laundry Poolu - hra musela uhodnout že jsem se tak pokusil zmizet dřív, než by nastal Den.4. Dvě záložky mi pověděly jeho příběh. Jak jsem předpokládal, Ben byl mrtvý. Utopil se. Ta hra očividně nefunguje jen mým prostřednictvím - vysmívá se mi novými složkami na uložení - chce abych pokračoval ve hře, abych šel dál, ale já toho mám dost. Nedotknu se žádné z těch složek. Tohle pro mě bylo dostatečně děsivé a to ani nevěřím na paranormalitu, ale už nevím jak si to vysvětlovat. Proč by mi někdo poslal takovou zprávu? Nerozumím tomu, byť jen pomyšlením na to se mě zmocňuje deprese, tady máte nahrávku, kdybyste to chtěli sami nějak přezkoumat (možná jsou ty zprávy v nějakém zakódovaném jazyce, vzhledem k věcem kterými jsem prošel - ale jsem už vyčerpaný procházet si tím vším znovu.)

Příspěvek #3 (10.září 2010)

Vím že je hodně brzy ráno. Byl jsem vzhůru celou noc. Nemůžu spát. Nevím, jestli si toho vůbec někdo všimně, ale to je jedno, o to mi nejde. Chci jen, aby se tomu lidi vyvarovali, takže nebudu trpět nadarmo. Ztratil jsem vůli o tomhle psát, čím méně nad tím prodlévám, tím líp a myslím, že video hovoří samo za sebe. Udělal jsem co jste mi poradili, zahrál jsem píseň Elegy of Emptiness hned při první příležitosti jakou mi hra dala, ale myslím si že to je to co hra nebo Ben (Proboha, nevěřím ani že vážně mluvím o takové absurdnosti, jako že by byl v té hře živý) chtěli abych udělal. Pronásleduje mě, nejen ve hře, je v mých snech. Vidím ho neustále za mými zády, jak mě jen pozoruje. Ani jsem nešel na žádnou z mých školních přednášek - zůstal jsem na koleji, okna zabedněná, závěsy zatažené - tak vím že mě nemůže sledovat. Ale má mě když hraju, vždycky mě vidí když hraju. Ta hra mě děsí. Poprvé to ke mně mluvilo - nevyužíval jen text, který je součástí hry - mluvilo to se mnou. Mluvilo to ke mně. Zmínilo to Bena. Mluvilo to ke mně. Nevím co to mělo znamenat. Nevím, co to po mně chce. Tohle jsem nikdy nechtěl, zatraceně! Chci zpátky svůj starý život.

Podobné věci se nestávají lidem jako já. Jsem jenom dítě, nejsem ještě ani tak starý abych mohl pít. Není to fér, chci jít domů, chci znovu vidět svoje rodiče. Jsem kvůli téhle škole tak daleko od domova, chci jenom znovu obejmout svojí mámu. Chci zapomenout ten děsivý prázdný výraz té sochy. Moje původní složka je zase zpátky - přesně tak jak byla než zmizela. Nechci pokračovat v té hře. Mám pocit že pokud nebudu, stane se něco strašně zlého, ale to je nemožné, je to videohra - prokletá nebo ne, nemůže mi to ublížit, je to tak? Jako vážně, nemůže, ne? To je to co si opakuji neustále dokola, ale čím víc si to opakuji, tím méně si tím přestávám být jistý.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama