Seed Eater

3. června 2018 v 18:14 | ticcichristine
V noci se tmou ozývají všelijaké zvuky. Mezi nimi můžete rozeznat i táhlé, cvrliku podobné vábení. Nejedná se o cvrčka, ani o zbloudilou cikádu. V noci, v husté černočerné tmě, kdy všichni spí, je tu on. Vábí tě k sobě. A sleduje. A vyčkává...

Přál bych si, aby býval zůstal doma, daleko od toho krutého světa ve kterém žijeme. Milý čtenáři... Děti by se neměly v tomto světě potulovat samotné, ale nemůžeme je držet stranou navěky. Můj syn opustil jedné noci svůj pokoj, okouzlen cvrlikáním, které vycházelo zvenčí - a já věděl, co to způsobuje, ovšem jen díky tomu že jsem onoho tvora studoval roky. Víte, tam venku číhá monstrum, potulující se kolem, pasoucí se na nevinných dětech. Sleduje. Vyčkává.

Pamatuji si to celé s pocitem podivné naivní radosti - bylo 15. září roku 1983. Byl to rok kdy jsme se s manželkou přestěhovali z rušných ulic New Yorku do poklidných končin Severní Dakoty. Žili jsme tu šťastně po mnoho let, dokud jsem neobjevil svou jedinou pravou lásku, studování Seed Eatera.

Seed Eater je zvláštní, napůl ptačí, napůl lidský tvor, který se pohybuje po lesích, sleduje děti a unáší je, aby se spolu s ním staly součástí legendy. 19. června 1987, jsem ho prvně spatřil sedět na stromě v mé předzahrádce. Když jsem jej sledoval, byla jsem jako omámený, jako by mě osud vyzýval a říkal: "pozoruj ho, miluj ho, studuj ho".

Zhruba o dva týdny později, přibližně ve stejnou dobu, mě vzbudilo ťukání na sklo mého okna - věděl jsem, že je to on. Vyběhl jsem z domu a spatřil ho sedět na stromě. Jen se mi upřeně díval do očí, a mně se chtělo až plakat při pohledu na majestátnost tohoto tvora. Pamatuji si, jak mi říkal, že chce mou pomoc.

Udělal bych pro něj cokoliv.

3. dubna roku 1988 se Seed Eater znovu objevil u mého okna. Byl jsem radostí bez sebe. Řekl, že je čas a já si vzpomněl na svůj příslib.

Seed Eater požírá děti, aby sám sebe udržel naživu a jejich mládí mu dodává téměř nesmrtelnou dlouhověkost. Vzpomínám si na toho malého chlapce... Jaké že bylo jeho jméno? Hm, nevadí.

Pamatuji si, jak jsem přišel k jeho domu a jednoduše zaklepal na dveře ve 4:29 hodin ráno, ale nikdo mi neodpovídal. Pohlédl jsem dovnitř vnitřním oknem - to byl chlapcův pokoj! Šel jsem to říct Seed Eaterovi. Dalšího dne mi pověděl, jak ho přivolat, přilákat si jeho pozornost.

Týdny ubíhaly a nechutný zápach se stával nesnesitelnějším. Kde je Seed Eater? Rodiče toho chlapce rozvěsily plakáty, že se ztratil již minulý týden. Zajímalo by mě, proč se nezajímali první dva týdny... Ne že by mi na tom snad nějak záleželo.

14. května 1988, nebyl chlapec nic víc než nafouklé hnijící zbytky a vzhledem k tomu, že Seed Eater nebyl nikde k nalezení, předpokládal jsem, že mých služeb už nebylo více potřeba.

15. května 1988 přišel. Vzal si tělo (alespoň to, co z něj zbývalo), a požadoval další.

16. května 1988, šest dětí zabito, odneseno a dalších šest požadováno.

18. května 1988 (Nelze přeložit, pozn. překladatele) How Ever Losing People Makes mE wonder?

Zabijácké monstrum Seed Eater přišlo dnes večer, řekl že děti už mu nestačí... Požadoval něco většího...

Pokud toto čtete, můžete být jediná naděje k odhalení pravdy o této stvůře. V mém pokoji se nachází deník, na straně 49 zjistíte, jak tomuto monstru sebrat život - mě dostal do smrtelné pasti, ze které nebylo úniku a nemohl jsem to vykonat, ale doufám, že budeš mít větší sílu než já.

Sbohem všichni.

Být zaživa sežrán tímto monstrem - to je můj úděl, který si více než právem zasloužím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama