Kosti (Z anglického originálu The Bones)

20. května 2018 v 18:56 | ticcichristine
//Už je to poměrně dlouho co jsem si našla čas na překlad byť jen krátké creepypasty. (Všechna autorská práva k originální creepypastě patří původnímu autorovi.) Enjoy! x)

Jak jsem rostl, začal jsem se zajímat o zkoumání kostí, za což s největší pravděpodobností mohl můj první nález. Pamatuji si, že to bylo zhruba v době, kdy mi bylo sedm let, venku v lesích které byly nedaleko našeho starého domu (vždy jsem si hrával venku v lesích a celé je objevoval, tenkrát se lidé tolik nebáli o své ratolesti, jako je tomu v dnešní době).

Jak jsem se tam jednoho dne potuloval, viděl jsem na zemi něco bílého. Dobře, ne úplně sněhobílého, spíš taková ta... \lehce nažloutlá barva kostí. Když jsem se k tomu přiblížil, zjistil jsem, že to kost skutečně byla! A ne jen nějaká zvířecí kost, ale opravdová lidská kost.

Nebyl jsem z toho vyděšený... Abych byl upřímný, naopak mi to přišlo hrozně cool. Byla to malá dlaň, co mě ale zarazilo bylo, že měla pouze tři prsty, a vypadala jaksi... Znehodnoceně, neúplně. Nicméně, tím víc mi to přišlo hustý a utekl jsem tedy s rukou do domu, kde aniž bych cokoliv zmínil svým rodičům, jsem ruku uschoval do krabice pod svou postelí.

Tím to ale neskončilo.

Dalšího dne jsem našel víc. Našel jsem je v jedné jámě v lese, a vypadaly, že patří k té ruce, co jsem předtím našel. Našel jsem druhou ruku, ta měla prsty ale jen dva. Ostatní byla nejspíš žebra. I to jsem si schoval pod postel.

Má matka si začala dělat starosti.

Myslím, že jsem je měl schovat lépe, jelikož je máma našla. Cítil jsem se provinile za to, že jsem jí způsbil starosti, a tak jsem všechny zbylé schoval do jiné krabice venku. Tentokrát jsem si byl jist, že jsou mimo dosah.

Vypadalo to, že mám celou sbírku kostí... Cítil jsem se jako pravý vědec! Každý den po škole jsem se chodíval dívat na kosti a snažil jsem se je pospojovat dohromady, jelikož jsem jich měl celou hromadu. Bývalo by bylo super kdybych dokázal sestavt celou kostru!

Jednou mě však přistihl můj otec.

Neměl jsem být tak blízko místu, odkud mě otec mohl vidět, když sekal trávník. Přiběhl ke mně, popadl mě a vzal mě do domu, kde jsem od něj poté dostal domácí vězení, kompletní zákaz vycházení ven. Slyšel jsem, jak máma tiše vzlykala a otec se zdál být opravdu naštvaný, tak jsem se odebral spát. Vzbudil jsem se, jelikož ke mně do pokoje vešli policisti a začali se mě vyptávat. Byl jsem opravdu zmatený.

Začali se mě vyptávat. Můj strach narůstal. Vyvedli mě z domu a posadili do policejního auta... Nebyl jsem ani tak vystrašený, jako spíš zmatený.

Zeptali se mě, čím jsem chtěl vždy být až vyrostu.

Řekl jsem jim, že jsem vždy toužil být jedním z těch vědců, co studují kosti. Nemyslím si ale, že mi věřili. Ptali se mě na spoustu dalších věcí, ale to mě jen vyděsilo víc. Zavřeli mě do malého pokoje a myslím, že jsem tam zůstal přes noc.

Stále jsem byl velmi zmatený. Chtěl jsem být jen vědec, víte? Ten, co se zajímá o kosti a mrtvá těla. Ale myslím si, že se jim moc nelíbilo když našli mé otisky prstů na znetvořeném těle mého bratra, tam v lesích...

Možná jsem ho měl ukrýt lépe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama