Where the bad kids go

23. září 2017 v 1:14 | ticcichristine
// Kam jdou zlobivé děti? Přečti si a zjistíš. Enjoy! x)

Muselo mi být asi tak šest nebo sedm let když jsem žil v Lebanonu. Země byla v té době zdevastována válkou, vraždy tam byly na denním pořádku. Pamatuji si že v průběhu jedné doby, kdy časy byly opravdu zlé a bombardování málokdy přestalo, zůstával jsem doma a sledoval jsem v televizi jednu velmi, velmi divnou show.

Byla to dětská show a trvala zhruba 30 minut, přičemž se skládala z opravdu divných a tajemných obrázků. Tenkrát jsem věřil že to byl všechno jen promyšlený tah medií jak zajistit, aby děti zůstaly doma, protože každá epizoda měla idealistické poučky typu: "Zlobivé děti ponocují", "zlobivé děti mají ruce založené pod peřinou když spí" nebo "zlobivé děti kradou v noci jídlo z ledničky".

Bylo to opravdu divné a vrcholem všeho bylo, že to bylo v arabštině. Moc jsem tomu nerozumněl, ale obrázky byly většinou dobře graficky zpracované takže jsem chápal o co jde. Věc kterou si pamatuji nejvíce, byla závěrečnná scénka na konci pořadu. Epizodu co epizodu to byla jedna a ta samá scénka. Kamera se zaměřila na staré, zrezivělé, zavřené dveře. Jak se kamera přibližovala ke dveřím, bylo slyšet křik a mnohdy až agonický jekot, který se stával jasnějším. Bylo to extrémně děsivé, ještě ke všemu do dětského programu. Pak se na obrazovce objevil text psaný v Arabštině: "Tam chodí zlobivé děti." Následně zmizela obrazovka i hlasy a to byl konec epizody.

O patnáct nebo šestnáct let později jsem se stal žurnalistickým fotografem. Ta show byla v mé mysli celé ty roky, když tu se na ní náhle vynořily otázky. Měl jsem toho dost a tak jsem začal vyhledávat. Konečně se mi podařilo zjistit adresu místa, kde se nacházelo studio. Po dalším vyhledávání a získávání informací jsem zjistil, že studio bylo uzavřené a opuštěné ihned po tom co skončila válka.

Vstoupil jsem do budovy se svou kamerou. Místo bylo vyhořené zevnitř. Všude zůstaly kusy starého dřevěného nábytku. Po několika hodinách jsem se dokázal dostat do studia abych nafotil nějaké fotografie, když jsem si povšiml izolované "skladové" místnosti. Poté co se mi podařilo vylomit několik starých zrezivělých zámků, čímž se mi podařilo otevřít těžké staré železné dveře, zůstal jsem stát ve dveřích, zmražen neschopen pohybu až několik minut. Stopy krve, výkalů a maličkých kostí ležely poházené všude kolem. Byl to malý pokoj s extrémně morbidní scénou...

Co mě ale skutečně vyděsilo, to, co mě přinutilo otočit se a už nikdy v životě se na to místo nevrátit, byl upevněný mikrofon, visící ze stropu uprostřed místnosti...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama