Jeff the Killer (2.část)

27. srpna 2017 v 21:42 | ticcichristine
,,Jeffe, tito policisté mi řekli že jste napadli tři děti. Nebyl to ani spravedlivý boj a byli pobodáni. Pobodáni!" Jeffův pohled sklouzl na podlahu, čímž ukázal matce že je to pravda.

,,Mami, to oni byli ti co na mě a Lia vytáhli nože."

,,Synku," řekl jeden z policistů, ,,Našli jsme tři děti, dvě pobodané, jedno mělo modřinu na jeho břiše a máme svědka který potvrdil že jste z místa utekli. Co nám k tomu řekneš teď?" Jeff věděl že se nedá nic dělat. Mohl říct že on a Liu byli napadeni, ale nebyl tu žádný důkaz že on nebyl ten kdo nezaútočil první. Nemohli říct že nezrdhli, protože pravdou bylo že ano. Jeff nemohl bránit ani sebe, ani Lia.

,,Chlapče, zavolej dolů svého bratra." Jeff to nemohl udělat vzhledem k tomu že to byl on kdo zmlátil všechna ta děcka.

,,Pane to... Byl jsem to já. Já jsem byl ten co je zmlátil. Liu se mě snažil zadržet, ale nemohl mě zastavit." Policista se podíval na svého spolupracovníka a oba přikývli.

,,Fajn chlapče, to vypadá na rok v nápraváku..."

,,Moment!" Řekl Liu. Všichni k němu vzhlédli a viděli, že drží nůž. Policisté vytáhli své zbraně a namířili je na Lia.

,,To jsem byl já kdo zbil ty parchanty. Mám znamení která to mohou dokázat." Vyhrnul si rukávy aby odhalil své řezance a modřiny, jako kdyby se bil.

,,Synku, odlož ten nůž." řekl strážník. Liu povolil stisk a upustil nůž na zem. Dal ruce nad hlavu a přešel k policistům.

,,Ne Liu byl jsem to já, já to udělal!" Jeffovi stékaly slzy po tváři.

,,Ach brácho, chudáku. Snažíš se na sebe vzít něco co jsem udělal já. Dobrá, odveďte mě." Policista vyvedl Lia z domu a vedl ho k autu.

,,Liu, řekni jim že jsem to byl já! Řekni jim to! Byl jsem to já kdo zmlátil ta děcka!" Jeffova matka mu položila dlaně na ramena.

,,Jeffe prosím, nemusíš lhát. Víme že to byl Liu, tak můžeš přestat." Jeff se beznadějně díval jak policejní auto odjíždí s Liuem uvnitř. O pár minut později Jeffův otec zaparkoval na příjezdové cestě, pohlédl na Jeffův obličej a věděl, že je něco špatně.

,,Co se děje?" Jeff nebyl schopen odpovědi. Jeho hlasivky byly vyčerpané pláčem. Místo toho, Jeffova matka šla s otcem dovnitř, aby mu sdělila špatné zprávy a Jeff zůstal brečet na příjezdové cestě. Asi tak po hodině vešel zpět do domu a viděl, že oba jeho rodiče jsou v šoku, smutní a zklamaní. Nemohl se na ně podívat. Nemohl se dívat na to, jak oni pohlíží na Lia, přitom to všechno byla jeho chyba. Rozhodl se že půjde spát a snažil se vytěsnit všechno z hlavy. Dva dny uplynuly aniž by o sobě dal Liu nějak vědět. Neměl kamarády se kterými by mohl jít ven. Nezbylo tu nic, jen smutek a pocit viny. Takhle to bylo až do soboty, kdy byl Jeff probuzen jeho mátkou, která měla šťastný výraz a nadšeně se usmívala.

,,Jeffe, dnes je ten den." Řekla a roztáhla závěsy, do Jeffova pokoje pronikly sluneční paprsky.

,,Cože? Co je dneska?" Zeptal se Jeff rozespale.

,,No co, Billyho narozeninová párty." Jeff byl nyní okamžitě vzhůru.

,,Mami ty si děláš legraci, že jo? Snad ode mě neočekáváš že půjdu na stupidní narozeninovou oslavu nějakého děcka po tom co..." Následovala dlouhá pauza.

,,Jeffe, oba víme co se stalo. Myslím si že ta oslava pomůže...prosvětlit...události posledních dní. Teď se obleč." Jeffova matka vyšla z pokoje a sešla dolů, aby se sama připravila.

Jeff vstal. Vybral ze skříně nějaké náhodné tričko a džíny a sešel dolů. Viděl jeho matku a otce oblečené; jeho matka v šatech a otec měl na sobě sako. Pomyslel si proč sakra se tak speciálně oblékli na narozeninovou oslavu nějakého děcka?

,,Tohle je všechno co si oblékneš na sebe?" Řekla Jeffova matka.

,,Lepší než si toho obléct až moc." Řekl. Jeho matka potlačila chuť na něj zakřičet a ukryla to za úsměv.

,,Teď Jeffe, můžeme být příliš oblečení, ale takhle to prostě chodí pokud chceš udělat dojem." Jeff zabručel a šel do svého pokoje.

,,Nemám žádné slavnostní oblečení!" Zařval Jeff dolů.

,,Prostě si něco vyber!" Zakřičela Jeffova matka. Podíval se ve svém šatníku po něčem, co by se dalo nazvat slavnostním oblečením. Našel černé společenské kalhoty které si nechával pro významné události a tílko. Nemohl najít žádné vhodné tričko. Rozhlédl se a našel jen potrhaná trika a trička s potisky. Nic co by šlo dohromady se společenskými kalhotami. Konečně našel bílou mikinu a tak si ji oblékl.

,,V tomhle půjdeš?" Zeptali se oba naráz. Jeho matka se podívala na hodinky. ,,Už není čas na převlečení. Tak pojďme." Řekla a Jeff s jeho otcem vyšli ze dveří. Přešli ulici přímo k domu Barbary a Billyho. Zaklepali na dvěře, následkem čehož se objevila Barbara a stejně jako jeho rodiče, byla slavnostně oblečená. Jak vešli dovnitř, Jeff viděl jen samé dospělé.

,,Děti jsou támhle na dvorku, Jeffe, co kdybys šel a s některými se seznámil?" Navrhla Barbara.

Jeff vešel na dvorek plný dětí. Pobíhaly kolem v divných kovbojských kostýmech a střílejí jeden na druhého plastickými pistolemi. Náhle k němu přišlo dítě a podalo mu klobouk s pistolí.

,,Ahoj. Chceš si hwát?" Řekl.

,,Oh, ne kámo, díky. Jsem už na tyhle hračky starý." Dítě k němu vzhlédlo se zvláštním prosícím výrazem v očích.

,,Pwosím?" Řeklo dítě.

,,Fajn." Povzdychl si Jeff. Nasadil si na hlavu klobouk a začal předstírat že po dětech střílí. První myšlenka byla, že je to totálně směšné, ale potom se opravdu začal bavit. Možná to nebylo to nejvíc super-cool co mohl dělat, ale bylo to poprvé co myslel na něco jiného než na Lia. Chvíli si tedy hrál s dětmi, dokud neuslyšel nějaký zvuk. Divný jezdící zvuk. Pak mu to došlo. Randy, Troy a Kieth všichni přeskočili plot na jejich skateboardech. Jeff upustil plastovou zbraň a sundal si klobouk z hlavy. Randy pohlédl na Jeffa s neskrývanou nenávistí.

,,Nazdárek. Jestlipak to není Jeff?" Prohlásil. ,,Máme spolu něco nevyřízeného." Jeff viděl jeho obličej plný modřin.

,,Myslím si, že už jsme vyrovnaní. Já jsem z vás vymlátil co se dalo a vy jste za to nechali zavřít mého bráchu."

Randymu se v očích naštvaně zablýsklo. ,,Ale ne, já si nepřišel pro remízu. Přišel jsem vyhrát. Tenkrát jsi nám sice mohl nakopat prdel, dnes už ale ne." Řekl Randy a rozeběhl se k Jeffovi. Oba dva upadli na zem. Randy ho praštil do nosu a Jeff ho popadl za uši a dal si s ním hlavičku. Jeff ze sebe shodil Randyho a oba dva se vyšvihli na nohy. Děti křičeli a jejich rodiče vyběhli z domu. Troy a Keith vytáhli z kapes zbraně.

,,Nikdo do toho nebude zasahovat nebo tu budou lítat střeva!" Řekli. Randy vytáhl na Jeffa nůž a bodl ho do ramene.
Jeff zařval a klekl si. Randy ho začal kopat do obličeje. Po třech kopancích Jeff chytil jeho nohu a zkroutil ji, což zapříčinilo že Randy spadl na podlahu. Jeff si stoupl a šel k zadním dveřím. Troy ho popadl.

,,Potřebuješ pomoc?" Popadl Jeffa za límec a švihl s ním proti dveřím. Jak si Jeff snažil stoupnout byl nakopnut a spadl znovu k zemi. Randy opakovaně kopal Jeffa, dokud nezačal vykašlávat krev.

,,Notak Jeffe, bojuj se mnou!" Popadl Jeffa a mrštil s ním do kuchyně. Randy viděl láhev vodky, popadl ji z linky a rozbil jí Jeffovi o hlavu. ,,Bojuj!" Zatlačil Jeffa zpět do obývacího pokoje. ,,Notak Jeffe, podívej se na mě!" Jeff vzhlédl, jeho obličej pokrytý krví. ,,Já jsem byl ten kdo poslal tvého bráchu do nápraváku! A ty tady teď jenom sedíš a necháš ho tam hnít celý rok! Měla by ti být hanba!" Jeff se začal pomalu zvedat. ,,Oh, no konečně stojíš a jdeš bojovat!" Jeff stál na nohou, v obličeji se mu krev mísila s vodkou. Znovu dostal ten podivný pocit, který se již nějakou dobu neozval. ,,Konečně! Vstal!" Ozval se Randy jak se rozeběhl proti Jeffovi.

A pak se to stalo.
Něco uvnitř Jeffa se zlomilo, přeplo.
Jeho psychika byla zničená, veškeré racionální myšlení je dočista pryč a vše co může udělat, je zabít.

Popadl Randyho a složil ho k zemi. Dostal se nad něj a praštil ho přímo do srdce. Rána zapříčinila, že se Randyho srdce na moment zastavilo. Randy zalapal po dechu. Jeff i nadále útočil. Rána za ránou, krev tekla z Randyho těla, dokud se naposledy nenadechl a nezemřel.

Každý teď jen stál a zíral na Jeffa. Rodiče, plačící děti, dokonce i Troy a Keith. Rychle se však vzpamatovali a namířili své zbraně na Jeffa. Jeff viděl zbraně které na něj míří a utekl po schodech nahoru. Jak utíkal, Troy a Kieth po něm stříleli, ale vždy minuli. Jeff vyběhl, oni mu však byli v patách. Když konečně vystříleli veškerou zásobu nábojů, Jeff uskočil do koupelny.

Vyrval ze zdi držák na ručníky a držel to před sebou jako zbraň. Troy a Keith vběhli dovnitř, oba dva měli připravené nože.
Troy pohnul nožem směrem k Jeffovi, ten však uhnul a nabral Troye do obličeje železným držákem. Troy se odporoučel k zemi a jediný, kdo teď zůstal byl Keith. Byl mnohem mrštnější než Troy a vyhnul se Jeffovu výpadu, když se po něm ohnal tyčí. Upustil nůž a popadl Jeffa za krk. Praštil s ním o zeď. Láhev bělidla spadla z horní poličky na oba chlapce - oba dva začali křičet. Jeff si otřel oči jak nejlépe dokázal. Nahmatal kovou tyč a praštil s ní Kietha přímo do hlavy. Jak tam ležel a pomalu krvácel až k smrti, šíleně se na Jeffa usmál.

,,Co je tak vtipný?" Zeptal se Jeff. Kieth vytáhl z kapsy zapalovač.

,,Co je vtipné," řekl, ,,To že jsi pokrytý bělidlem a alkoholem." Jeffovi se rozšířili zorničky jak Kieth mrštil zapalovačem přímo na něj. Hned jak se plamen dostal k Jeffovi, okamžitě vzplál kvůli vodce.

Jeff vydal hrozný výkřik, při kterém krev ztuhla v žilách, když se ho zmocnil oheň a začal hořet. Snažil se válet aby oheň uhasil, ale už to nešlo. Seběhl dolů a spadl ze schodů. Každý začal křičet, když nyní viděli Jeffa, nyní jedna velká ohnivá koule, jak upadl na zem, téměř mrtvý. Poslední věc kterou viděl byla jeho matka a ostatní rodiče, jak se snažili uhasit plameny. Poté vše zčernalo.


Když se Jeff probral měl cosi omotaného kolem obličeje. Nemohl nic vidět, ale cítil hroznou bolest a stehy po celém těle. Snažil se vstát, ale cítil v ruce nějakou hadičku která vypadla když se pokusil vstát, následkem čehož vběhla dovnitř sestra.

,,Nemyslím si, že bys měl vylézat z postele." řekla jak ho zatlačila nazpět do polštáře a znovu mu nasadila hadičku. Jeff tam seděl, aniž by věděl co je kolem něj. Konečně, po hodinách, slyšel jeho matku.

,,Zlatíčko, jsi v pořádku?" Zeptala se. Jeff nemohl odpovědět, celý jeho obličej byl omotaný, a nebyl schopen mluvit. ,,Zlato, mám skvělé zprávy! Po výpovědi svědků že tě Randy napadl, rozhodli se Lia propustit." To Jeffa téměř přinutilo vyskočit z postele, zarazil se však v polovině když si vzpomněl na hadičku. ,,Pustí ho zítra a pak vy dva už můžete být opět spolu."

Jeffova matka syna objala a rozloučila se s ním. Následujících několik týdnů Jeff zůstával v nemocnici a byl navštěvován svou rodinou. Pak přišel den, kdy se mu měly sundat veškeré obvazy.

Celá jeho rodina přišla aby se podívali, jak bude Jeff vypadat. Když doktoři začali odmotávat Jeffovi všechny obvazy, všichni seděli nedočkavě na kraji jejich židlí. Čekali dokud poslední obvaz, který ho zakrýval byl téměř odvinutý.

,,Doufejme v nejlepší." Řekl doktor a odstranil poslední zbytek obvazu zakrývající Jeffovu tvář.

Jeffova matka zaječela při pohledu na Jeffův obličej. Otec a Liu jen zírali, naprosto neschopni udělat cokoliv jiného.

,,Co je? Co se stalo s mým obličejem?" Zeptal se Jeff. Vyskočil z postele a vřítil se do koupelny. Podíval se do zrcadla a viděl původ všeho toho povyku. Jeho obličej. Je... Je to hrozné. Jeho rty byly spáleny do tmavého odstínu rudé. Jeho obličej byl spálen na neuvěřitelně bledou, téměř bílou barvu a jeho vlasy už nejsou hnědé, nýbrž černé. Pomalu položil dlaň na jeho tvář. Zdála se teď být podivně kožovitá. Jeff pohlédl zpět na svojí rodinu.

,,Jeffe," řekl Liu, ,,Není to tak špatné....."

,,Není to špatné?" Zeptal se Jeff. ,,Je to perfektní!" Jeho rodina byla velmi překvapena. Jeff se začal nekontrolovatelně smát. Jeho rodiče si všimli že jeho levé oko a dlaně sebou škubají.

,,Uhm... Jeffe? Jsi... Jsi v pořádku?"

,,V pořádku? Nikdy jsem šťastnější! Ha ha ha, hahahahaa! Jen se na mě podívejte! Tahle tvář ke mně sedí naprosto perfektně!" Nemohl se přestat smát. Hladil si tvář aby ji cítil. Díval se do zrcadla. Co to způsobilo? Dobrá, možná si vzpomenete že když se Jeff pral s Randym, něco v jeho mysli, jeho rozum, přepnul. Nyní byl ponechán jako šílený zabijácký stroj, jenže to jeho rodiče nevěděli.

,,Doktore," Řekla Jeffova matka, ,,Je můj syn... V pořádku? Však víte, myslím... V hlavě."

,,Ale ano, takové chování je typické pro pacienty kteří museli užívat velké množství prášků. Pokud by se jeho chování do pár týdnů nezměnilo, přiveďte ho zpět a my mu necháme udělat psychologický test."

,,Oh, díky doktore." Jeffova matka přešla ke svému synovi. ,,Jeffe, zlato, je čas jít."

,,Jeff otočil svůj pohled pryč od zrcadla, jeho tvář stále zformovaná do děsivého úsměvu. ,,Okay mami, ha ha haaaaa!" Jeho matka ho vzala za rameno a odvedla ho, aby si oblékl věci.

,,Tady to máte." Řekla žena za deskou. Jeffova matka shlédla dolů a viděla Jeffovy černé kalhoty a bílou mikinu, kterou předtím měl Jeff na sobě. Nyní bylo oblečení čisté, bez známek krve a bylo zašité. Jeffova matka ho dovedla do pokoje aby se oblékl. Poté odešli, aniž by věděli že to byl poslední den v jejich životě...


Pozdě v noci, Jeffova matka se vzbudila na zvláštní zvuky vycházející z koupelny. Znělo to jako když někdo brečí. Pomalu vstala a šla se podívat co to bylo. Když nahlédla do koupelny spatřila něco příšerného. Jeff držel v ruce nůž a na obličeji měl vyřezaný úsměv.

,,Jeffe, co to děláš?" Zeptala se jeho matka.

Jeff pohlédl na svou matku. ,,Nevydržel jsem stále se usmívat. Po chvíli to začalo bolet. Teď už se ale můžu usmívat navždy." Jeffova matka zaznamenala jeho oči, byly černě olemované.

,,Jeffe, tvoje oči!" Jeho oči už se nikdy nebudou moci zavřít.

,,Nemohl jsem vidět svůj obličej. Začal jsem být unavený a začala mi padat oční víčka únavou. Proto jsem si je nechal ohořet, spálil jsem je - abych se na sebe mohl dívat navěky, na svou novou tvář!" Jeffova matkka začala pomalu couvat když viděla, že se její syn dočista zbláznil. ,,Co se děje, mami? Nejsem krásný?"

,,Jistě synku," řekla, ,,Ano, jsi. N-Nech mě zajít za tátou, aby také mohl vidět tvůj obličej." Utekla do ložnice a začala třást s jejím manželem aby se vzbudil. ,,Zlato popadni zbraň, my..." přestala mluvit když uviděla Jeffa stojícího mezi dveřmi s nožem v ruce.

,,Mami... Tys mi lhala." To byla poslední věc kterou slyšeli, než se k nim přihnal Jeff a oba je pobodal.

Jeho bratr Liu se vzbudil kvůli podivným zvukům. Nic jiného však už neuslyšel, tak zavřel oči a snažil se znovu usnout. Byl už v polospánku, když dostal takový zvláštní pocit. Pocit, že ho někdo sleduje. Vzhlédl dřív než Jeffova dlaň zakryla jeho ústa. Jeff pomalu pozvedl nůž, připraven zabodnout ho do Lia. Liu sebou zmítal, snažíc se dostat zpod Jeffa.

,,Shhhhhhh." Řekl Jeff. ,,Jdi spát."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama