Ticci Toby a jeho příběh (část 2.)

3. června 2017 v 22:48 | ticcichristine
/ Původně jsem zamýšlela přeložit druhou část až zítra, ale vzhledem k tomu, že jsem se poněkud pohádala s rodiči a ještě k tomu je zde bouřka, nenašla by se příhodnější atmosféra na překládání creepypast. Enjoy! x)

Connie byla stále komandována jejím manželem, příliš submisivní na to, aby se mu vzepřela a Toby i nadále setrvával ve svém pokoji.

Než si stačil promyslet, co dělá, začal se kousat do rukou, okusujíc si maso z prstů. Hlodal tak dlouho, dokud mu ruce nezačaly krvácet. Když jeho matka vešla do pokoje mezitím co Toby v tom pokračoval, strnula hrůzou, přesto vcelku rychle reagovala. Kvapně s ním sešla dolů a popadla první obvaz, který jí přišel pod ruku a omotala mu s nimi ruce. Od té doby se Toby nesměl hnout od jejího boku.

Sám sebe izoloval tak moc že vyrostl s pocitem nesnášenlivosti lidí kolem sebe. Jeho mysl se stala závadnou. Přestal vnímat pravidelný tok času. Minuty, hodiny, dny a tak dále, splývalo mu to. Začal mluvit z cesty, o věcech které absolutně nesouvisely s vedenou konverzací. Mluvil o různých vizích, jak viděl žraloky plavat ve dřezu, během mytí nádobí, o cvrčcích v jeho polštářích a viděl duchy z jeho okna v pokoji. Všechny tyto nesmysly ho přivedly až do kanceláře odborníka. Jeho matka se tak bála o jeho duševní zdraví, že ji napadlo, že nejlepší pro něj bude, když si bude o těchto věcech moci promluvit s nějakým profesionálem.

Connie vešla s Tobym do budovy, držíc ho za ruku. Došli společně k recepci a začala mluvit na slečnu sedící za pracovní deskou.

,,Paní Rogersová?" Zeptala se slečna.

,,Ano, to jsem já," přikývla Connie, ,,Přišli jsme navštívit doktorkou Oliverovou, jsem tu s Tobym Rogersem."

,,Správně, tak tedy prosím tudy." Slečna se postavila a vedla je dlouhou chodbou. Toby pokukoval po stěnách, kde visela různá umělecká díla a poté se soustředil na klapot podpatků ženy na dřevěné podlaze. Otevřela dveře do pokoje, kde byl jeden stůl a dvě židle.

,,Snažte se ho chvilku zdržet tu, aby se posadil, pokud budete moct. Budu zpět za pár minut, dojdu pro doktorku." Usmála se a nechala dveře otevřené.

Toby vklopýtal do místnosti a posadil se ke stolu. Podíval se na jeho matku a na tu ženu, než se za nimi zavřely dveře. Rozhlédl se po místnosti, než si povšiml svých pevnně ovázaných rukou a začal si do obvazů kousat, aby si je mohl sundat, ale byl přerušen zvukem otevírajících se dveří a vstoupila mladá žena, v černo-bílých šatech a světle blonďatých vlasech, držejíc malé desky a pero.

,,Toby?" Zeptala se s úsměvem. Toby k ní vzhlédl a přikývl.

,,Ráda tě poznávám, Toby. Mé jméno je doktorka Oliverová." Automaticky mu podávala ruku, aby si s ním mohla potřást, ale stáhla ji zpět když zaznamenala jeho obvázané ruce. ,,Oh." Usmála se nervózně, odkašlala si a posadila se na židli za stůl naproti němu.

,,Tak, zeptám se tě na několik otázek. Zkus mi odpovědět co nejvíc pravdivě, ano?" Položila desky s poznámkami na stůl. Toby pomalu přikývl a složil své dlaně do klína.

,,Kolik ti je, Toby?"

,,Sedmnáct." Odpověděl tiše. Zapsala si to na papír, který byl připevněn na psacích deskách.

,,Jaké je tvé celé jméno?"

,,Toby Erin Rogers."

,,Kdy máš narozeniny?"

,,28.dubna."

,,Kdo je tvá přímá rodina?" Toby se na moment zarazil, než zodpověděl její otázku.

,,Má máma, táta a..." Zastavil se. ,,M-Moje sestra."

,,Slyšela jsem, co se stalo tvé sestře drahoušku... Je mi to skutečně líto." Podívala se na Tobyho se smutným výrazem plným politování. Toby přikývl.

,,Pamatuješ si z té nehody něco, Toby?" Toby od ní odvrátil zrak. Jeho mysl se na moment zatemněla. Podíval se na svůj klín, pak se rozhlédl kolem dokola a v uších uslyšel to nepříjemné zvonění. Jeho oči byly zeširoka rozevřené a on jako by zamrznul na místě.

,,Toby?" Oslovila ho doktorka. ,,Toby, slyšíš mě?"

Tobymu přeběhl mráz po zádech a na moment ztuhl znovu. Podíval se pomalu z malého okýnka ve dveřích, kde to uviděl. Černě oblečenou postavu bez rysů, která ho upřeně sledovala. Toby zíral, oči dokořán otevřené, zvonění v uších sílilo stále víc a víc, dokud ho křik doktorky neprobral z tranzu.

,,Toby!" Zaječela. Toby vyskočil na židli a poté se sesunul na zem, odkud se odplazil do nejbližšího rohu. Doktorka Oliverová si stoupla a desky si přidržela na hrudi, v jejích očích se zračilo překvapení. Toby se opět setkal s jejím pohledem, trhaně se nadechl a škubl sebou.

Tu noc ležel Toby v posteli, oči upírající na strop. Pociťoval, jak se pomalu blíží spánek, když zaslechl vrzání kroků na prknech v chodbě. Posadil se a pohlédl na dveře, které byly zeširoka rozevřené. Nebyla zde ani stopa po světle, vše bylo zalité jen chladnou namodralou září měsíce. Stoupl si tedy a pomalu zamířil ke dveřím, když v tom dveře, které byly široce otevřené, se prudce zabouchly a uhodily tak Tobyho do obličeje. Zalapal po dechu a upadl na podlahu. Jak se ocitl na dechu, ztěžka nabral pomalu dech, oči doširoka rozevřené. Počkal pár sekund, než se znovu postavil na nohy. Svou ovázanou rukou se pomalu natáhl po chladné klice dveří. Škvírkou vykoukl ze dveří a pak potichu po špičkách vycupital na chodbu. Okno na konci chodby bylo tmavé, zalité také pouhým měsíčním světlem. Mohl slyšet kroky, cupitání malých nožiček a chichotání, které se ozývalo všude kolem něj, znějící jako malé dítě. Chodba byla delší, než jak si ji pamatoval. Zdála se nekonečná... jako cesta domů z nemocnice. Slyšel, jak před ním zavrzaly dveře.

,,Mami?" Zavolal chvějícím se hlasem. Dveře za ním se zabouchly, až nadskočil a rychle se otočil. Slyšel sténání, které se mu ozvalo téměř u ucha. Otočil se co nejrychleji mohl a nestál tváří v tvář nikomu jinému, než své mrtvé sestře. Její oči byly bílé, kůže bledá a pravá část její čelisti zcela chyběla. Z čela jí trčely střepy a stékala černá krev po celém obličeji. Její blonďaté vlasy měla stažené do culíku, jako vždycky, na sobě její šedé tričko a sportovní kraťasy, které byly špinavé a potřísněné krví. Její nohy byly ohnuté tak, jak by rozhodně být neměly. Stála tam a pak vydala ohlušující výkřik jen kousek od Tobyho obličeje.

Toby zakřičel a upadl dozadu. ,,Aaa!" Začel od ní rychle couvat, neschopen přerušit oční kontakt udržovaný s jejíma bílýma, mrtvýma očima. Couval stále dál, dokud zády do něčeho nenarazil. Na chvilku se zastavil. Chvíli bylo hrobové ticho přerušované jen jeho těžkým dechem a vzlyky. Pomalu vzhlédl do prázdného obličeje vysoké, černě oděné postavy stojící za ním. Za ním byl zástup dětí, vě věku zhruba od 3 do 10 let, které měly kompletně černé oči, ze kterých jim vytékala stejně černá krev.

Zaječel a rychle si stoupl, ale byl k zemi sražen černým chapadlem které se mu ovinulo kolem kotníku. Upadl přímo na břicho a vyrazil si dech. Snažil se ječet a řvát, ale nebyl schopen vydat ani hlásku. Zasípal a poté ztratil vědomí.

Toby se probudil s křikem. Stále křičel a co nejrychleji mohl se posadil a snažil se nabrat dech. Sípavě se nadechoval a tiskl si ruce k hrudníku, snad ve snaze pomoci. Byl to... Jen sen. Lehl si opět na záda do postele a převalil se na stranu. Cítil se, jako když něco neskutečně těžkého bylo položené na jeho hrudi, jak se snažil zhluboka nadechnout. Postavil se a přešel k oknu, ze kterého vyhlédl. Nic neviděl. Nic tu nebylo. Žádné přízraky, postavy... Nic. Přešel ke dveřím a otevřel je a vyhlédl na chodbu. Odebral se chodbou do kuchyně, z které zahlédl jeho otce, jak stojí v obýváku a kouří.

Toby čekal a chvíli ho sledoval z kouta, dokud se jeho hruď zevnitř nerozpálila jako oheň. Obrovský, sžírající vztek ho kompletně pohltil. V hlavě slyšel hlásky.

,,Udělej to, udělej to, udělej to," Nabádaly ho. Otočil se a držel své paže. Cítil se, jako když má konečně sám nad sebou kontrolu, ne jako poslední týdny od doby, co přišel domů z nemocnice. Měl čisté, ničím nerušené myšlení, dokud se neozvaly ty hlasy.

,,Zabij ho, on tady nebyl, nebyl tady, zabij, zabij ho," pokračovaly. Toby se chvěl. Ne. Neudělá to. Copak už blázní? Ne. Nikoho nezabije. Nemůže. Nenáviděl svého otce, ale to přeci neznamenalo, že ho zabije.

To bylo ono. Poslední myšlenka, kterou měl než se propadl zpět do onoho nečinného stavu. Nátlak těch hlasů, bylo to na něj příliš. Potichoučku se kradl za jeho otce. Natáhl se k držáku na nože a jeden z nich vytáhl. Sevřel ho v dlani. Cítil, jak se mu v hrudi dme příval vzrušení. Zahihňal se.

,,Heh.... heheh... hehehehe! HAHAHAHAHA!" Začal se hlasitě smát, až musel lapat po dechu. Jeho otec se v mžiku otočil a on ucítil hrubou sílu, která ho poslala k zemi.

,,Cože?!" Podíval se na chlapce, stojícího za ním, který v dlani svíral nůž. ,,Toby co to sakra děláš?!" Posadil se a zvedl ruce v sebeobraně i přestože věděl že je Toby nad ním. Šel mu po krku, aale jeho otec zablokoval pohyb chycením jeho zápěstí.

,,Dost! Slez ze mě ty malej sr*či!" Zaječel a druhou volnou rukou praštil Tobyho přímo do ramene, ale on nepřestal. Výraz v Tobyho očích nebyl příčetný. Vypadalo to, jako by se jeho chování zmocnil démon a převzal nad ním kontrolu. Toby chtěl zapíchnout nůž přímo do mužovi hrudi, ale ten tomu zabránil opětovným chycením zápěstí. Chvíli se spolu prali, až se Tobymu podařilo zapíchnout nůž do otcova ramene. Jeho otec zařval a chtěl si vytáhnout nůž z rány, ale než stihl cokoliv udělat, Toby ho praštil do obličeje. Začal ho do hlavy nepříčetně mlátit a stejně tak se začal hlasitě smát. Poté vyytáhl nůž z jeho ramene a začal opakovaně bodat do jeho hrudi, krev vytékala a stříkala všude kolem. Nepřestal, dokud se otcovo tělo nepřestalo úplně hýbat. Zahodil nůž, posadil se na zem vedle něj a snažil se popadnout dech. Seděl tam, zíral na otcův zničený obličej se záškuby, ovládajícími jeho tělo. Ticho přerušil hlasitý výkřik. Podíval se směrem po zvuku a pár stop od něj stála jeho matka, zakrývala si rukou ústa a z očí jí stékaly slzy.

,,Toby!" Vyvřískla. ,,Proč jsi to udělal?" Plakala a držela si ruku u úst. ,,P-Proč!" Zaječela. Toby se postavil a popošel pryč od otcova zkrvaveného těla. Šel zpět do kuchyně. Podíval se na krev, vsakující se do jeho obvazů a na své potřísněné ruce. Naposledy vzhlédl a podíval se na svou matku předtím, než se otočil a vyběhl ven z domu. Vběhl do garáže a dlaní stiskl tlačítko na otevření vrat. Sebral kanistr benzínu, postávající vedle skříně s nářadím, jež patřila jeho otci. Jedna sekyra byla nová, měla zářivě oranžovou rukojeť a nabroušené ostří, druhá byla starší s dřevěnou rukojetí a starým obroušeným ostřím. Sebral je obě dvě a poté se podíval na stůl, kde našel krabičku zápalek. Do jedné ruky vzal obě sekery a polil benzínem garáž, zároveň s příjezdovou cestou a celou ulicí před domem. Když postával pod pouliční lampou, viděl na okno svého pokoje. V dálce zazněly policejní sirény. Otočil se a spatřil červená a modrá světla problikávat ulicí. Toby na sekundu stál, dokud znovu neotevřel kanistr s benzínem a nepolil vše kolem, včetně stromů. Trochu benzínu vylil i před něj a vytáhl zápalky, které se škrtnutím hodil na zem politou benzínem.

Plameny se začaly šířit všude kolem něj, olizovaly stromy a než si to stačil uvědomit, byl obklopen ohněm. Skrz kouř a plameny byly vyditelná policejní auta. Sledoval to dění, ale jeho zrak byl zkreslený a rozostřený, zavřel proto na chvilku oči. Je to tady. Tohle je konec.

Toby ucítil dlaň na jeho rameni. Otevřel oči a uviděl bílou ruku s dlouhými, kostnatými prsty svírajícími jeho rameno. Sledoval paži, která patřila vysoké tmavé postavě. Nosila černý oblek a obličej byl zcela prázdný. Shlížela na Tobyho tělo. Ze zad trčela dlouhá černá chapadla. Než si to Toby uvědomil, jeho vidění bylo znovu rozostřené a doprovázené zvoněním v uších. Vše zčernalo. To je to. Tohle je konec. Tak Toby Rogers zemřel.

Pár týdnů později seděla Connie v kuchyni její sestry. Jeji sestra, Lori seděla vedle ní a pila kávu. Před třemi týdny, Connie ztratila jejího manžela a jejího syna a pár týdnů před tím i o dceru při autonehodě. Odstěhovala se poté ke své sestře. Policie ji neustále zaměstnávala, zrovna uzavřeli případ. Lori přeskakovala kanály v televizi na zprávy. Reportér zrovna uváděl novou reportáž.

,,Přinášíme nejnovější zprávy! Minulou noc byli zavražděni čtyři lidi. Zatím nejsou žádní podezřelí, obětí se stala partička studentů střední školy kteří byli minou noc v lese. Děti byli ubity a ubodány k smrti. Policisté našli pravděpodobnou zbraň, kterou byla stará, obroušená sekera, jak můžete vidět zde," Obraz ukázal vražednou zbraň.

,,Vyšetřovatelé prozradili jméno možného viníka vraždy, Tobyho Rogerse, sedmnáctiletého chlapce který před několika týdny ubodal k smrti svého otce a snažil se to zamaskovat zapálením ohně v ulici a blízkém lesíku přes ulici. I přestože se věřilo že chlapec uhořel v obklíčení plamenů, vyšetřovatelé předpokládají že může být stále naživu, jelikož jeho tělo nebylo dosud nalezeno."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama