Ticci Toby a jeho příběh (část 1.)

3. června 2017 v 17:02 | ticcichristine
/ Příběh o Ticci Tobym jsem se rozhodla napsat jako první z "cp characters", jelikož Toby je moje n.1... Enjoy! x)

Cesta domů byla dlouhá a vlekla se stále dál a dál, jako by byla nekonečná.

Světlo prosvítalo skrze větve vysokých zelených stromů a házelo skrze okno náhodné, roztodivné odlesky, které co chvilku zašimraly do očí.
Kolem dokola byly zelené stromy utvářející les vedoucí podél silnice. Jediný zvuk, který byl v ten moment slyšet bylo drnčení motoru, jak auto pokračovalo v cestě dál po opuštěné silnici. Bylo to poklidné.
Ačkoli vám mohla jízda připadat jakkoliv krásná, pro oba dva cestující však byla cokoliv jiného, kromě výrazu "krásná".

Žena ve středním věku, sedící za volantem, měla nakrátko sestříhané hnědé vlasy, které k ní dokonale seděly. Měla na sobě zelené triko "véčkového" střihu a klasické modré džíny. V jejích uších se vyjímaly krásné diamantové náušnice, které probleskovaly skrze její skvělý sestřih. Její oči měly tmavě zelenou barvu, která ladila s tričkem, jenž měla na sobě, ale pod náporem světla pronikajícího skrze stromy byla jejich barva ještě mnohem výraznější. Na jejím vzhledu nebylo nic zvláštního či nějak významného, vypadala zkrátka jako jakákoliv "průměrná matka" z nějaké televizní show. Jediné, co k vzhledu "matky z televizní show" nešlo dohromady, byly její velké, tmavé kruhy pod očima.

Její výraz v obličeji byl posmutnělý a sklíčený, ačkoliv vypadala jako osoba, která se směje často a hodně. Každou chvilku popotáhla a dívala se do zpětného zrcátka na svého syna, který seděl na zadní sedačce. Byl částečně shrbený, paže měl těsně omotané kolem svého trupu a hlavu měl natisknutou na chladné okýnko auta.

Chlapec nejevil známky žádného normálního vzhledu - každý mohl vidět, že s ním není něco v pořádku.
Jeho rozcuchané hnědé vlasy vyvstávaly všemožnými směry a jeho bledá, téměř našedlá pleť se na světle leskla. Jeho oči byly tmavé, ne jako oči jeho matky. Měl na sobě bílé tričko a vydrhnuté, nepohodlné kalhoty, které mu přidělili v nemocnici.Oblečení, které měl na sobě předtím bylo tak roztrhané a potřísněné krví, že nebylo možné jej ještě někdy nosit.

Jeho pravou stranu obličeje posévaly rány a škrábance, spolu s rozseknutým obočím. Jeho pravá paže byla obvázaná až k rameni, jelikož byla celá rozřezaná od toho, jak jeho pravá polovina těla narazila na roztříštěné sklo.

Jeho zranění vypadala opravdu bolestivé, ale ne pro něj. On necítil vůbec nic. Nikdy nemohl nic cítit. Byla to jedna z výhod být jím - necítili jste bolest. Jedna z mnoha výzev, kterým musel ve svém životě čelit, byla právě ona podivná nemoc, díky které získal otupělost vůči jakékoliv bolesti. Nikdy nepocítil žádnou bolest, kterou si způsobil. Mohl by si v klidu useknout ruku a necítil by zhola nic. Tohle a ještě další, významná porucha, které byl nucen čelit. Ta, která mu získala mnoho posměšných přezdívek či nadávek, během tak krátkého času co navštěvoval základní školu, než se jeho matka uchýlila k domácímu vyučování, byl Tourettův syndrom, jenž mu způsoboval nekontrolovatelné tiky a záškuby, které nebyl schopen nikterak ovlivnit.

Co chvíli bylo slyšet lupnutí krku, jak nekontrolovatelně škubnul hlavou. Děti si ho dobíraly a daly mu proto přezdívku Ticci Toby (Toby s tiky) a napodobovaly jeho tiky a záškuby, doprovázených smíchem. Došlo to tak daleko, že byl nucen uchýlit se až již k oné domácí výuce. Bylo pro něj velmi těžké být v normální společnosti s normálními dětmi, které se mu neustále posmívaly s vtipnými narážkami.

Toby nepřítomně zíral z okna, ve tváři se mu nejevila žádná známka nějakých emocí a každou chvíli sebou jeho rameno, ruka či noha škubly. Z každé díry či hrbolku, které autem přejeli, se Tobymu obracel žaludek naruby.
Toby Rogers, tak se chlapec jmenoval. Naposledy, když jel autem, bylo právě při oné autonehodě.

To bylo vše, na co myslel. Neustále si to přehrával v hlavě, vše, co si pamatoval předtím než omdlel. Znovu a znovu. Toby měl sice štěstí, jeho sestra však už takové štěstí neměla. Když pomyslel na svou starší sestru, které nemohl nijak pomoci, slzy se mu zkutálely z očí. Tyto příšerné vzpomínky okupovaly jeho mysl. Její křik, který byl utnut, když se předek auta rozdrtil. Všechno na okamžik zčernalo než Toby otevřel oči a uviděl tělo jeho sestry, její obličej posetý stovkou střepů. Její nohy a boky byly rozdrceny příliš silným nárazem a její tělo nalisované na sedačku s pozdě spuštěným air bagem.

Bylo to naposledy, co viděl svou milovanou starší sestru.

Cesta domů stále věčně pokračovala, dokud se nezačaly objevovat známé obrysy čtvrti, byly oba více než připraveni vkročit do jejich domu. Byla to postarší čtvrť s domečky seskládanými perfektcionisticky vedle sebe. Auto zabrzdilo na příjezdové cestě před malým modrým domkem s bílými okenicemi. Oba dva si ihned všimli starého auta postaveného před domem a známé osoby, postávající opodál.

Toby automaticky pocítil nával hněvu a frustrace při pohledu na svého otce. Jeho otce, který tu nebyl.
Jeho matka zaparkovala auto a otočila klíčkem v zapalování, čímž motor vypnula a chystala se vystoupit z auta a setkat se tváří v tvář se svým manželem.

,,Proč je tady?" Zeptal se Toby tiše matky, když otevírala dveře od auta.

,,Je to tvůj otec Toby, je tu protože tě chce vidět." Odpověděla matka monotónně, snažíc se neznít tak roztřeseně.

,,A přesto nemohl ani přijet za Lyrou do nemocnice, než zemřela." Toby odvrátil svůj zrak od okna.

,,Tu noc byl opilý zlato, nemohl řídit-"

,,Jasně, spíš kdy opilý není." Toby otevřel dveře dříve než jeho matka a přešel na příjezdovou cestu, kde se setkal s tvrdým pohledem svého otce. Jeho matka také vystoupila a setkala se s manželovým pohledem dřív, než obešla auto.

Jeho otec rozevřel náruč, čekající že se mu od jeho ženy dostane objetí, ale ona jen prošla kolem něj a položila svou paži kolem Tobyho ramen, jdoucí s ním dovnitř.

,,Connie," řekl její manžel chraplavě. ,,Co takhle mě přivítat a obejmout, hm?" Ona ale ignorovala manželova otravná slova a prošla kolem něj s Tobym, kterého držela kolem ramen.

,,Hej, vždyť je mu šestnáct, může chodit sám." Prohlásil otec, následujíc je.

,,Je mu sedmnáct." Odvětila Connie, odemkla dveře od domu a vstoupila dovnitř.

,,Toby, pojď si odpočinout do svého pokoje. Zajdu za tebou až bude hotová večeře-"

,,Ne, je mi šestnáct a můžu chodit sám." Řekl sarkasticky Toby a podíval se na otce předtím, než začal stoupat po malém schodišti, které vedlo k jeho pokoji a silně práskl dveřmi. V jeho pokoji toho nebylo příliš. Jen malá postel, šatník, okno a pár zarámovaných fotek jeho rodiny, tedy spíše když ještě byli jedna rodina. Než se jeho otec stal alkoholikem a začal si svou náladu vztekle vybíjet na zbytku rodiny. Toby si pamatoval když se hádal s jeho matkou, popadl jí za vlasy, hodil s ní na podlahu a když se to Lyra snažila zastavit, otec jí od sebe odstrčil a ona narazila zády na roh kuchyňské linky.

Toby mu nikdy nedokázal odpustit co provedl jeho sestře a matce. Nikdy.

Tobyho nezajímalo, když otec bil jeho, jelikož nic necítil, jediné o co se zajímal bylo, když on úmyslně zraňoval jediné dvě osoby, které miloval. A když čekal v nemocnici u sestry, když jí zbývalo posledních pár nádechů, jediná osoba která zde nebyla, byl jeho otec.

Toby stál u okna a shlížel dolů na ulici. Mohl by odpřísáhnout, že koutkem oka zahlédl jakési věci, nějaký pohyb. Nakonec ale seznal, že to bylo nejspíš z předepsaných léků

Když přišel čas večeře a jeho matka ho zavolala, Toby sešel pomalu ze schodů a váhavě se posadil na židli proti jeho otci. při večeři bylo ticho, jeho rodiče jedli ale Toby odmítal vzít do úst jediné sousto. Místo toho jen upřeně sledoval jeho otce. Jeho matka si upřeného pohledu na otce všimla a jemně ho dloubla loktem. Toby svůj pohled přesměroval na ní a poté na jeho nedotknuté jídlo k večeři.

Toby ležel v posteli, přes hlavu si přehodil přikrývku a díval se pak ven z okna. Byl hodně unavený, ale nemohl usnout. Bylo toho příliš mnoho, na co musel myslet. Přemýšlel, jestli má nebo nemá přijmout matky nabízené rady, aby otci odpustil, nebo být stále tak tvrdohlavý a vnímat nenávist, kterou k němu pociťuje.

Slyšel, jak se otevírají dveře a k němu do pokoje vstoupila matka. Pomalu se posadila k němu na kraj postele. Pohladila Tobyho po zádech a to ho přimělo, aby svůj zrak přesunul na ní.

,,Vím že je to těžké Toby, věř mi, chápu tě. Ale slibuji, že to bude lepší." Řekla jemně.

,,Kdy odejde?" Zeptal se Toby nevinným tónem jeho roztřeseným hlasem.

Connie sklopila pohled na svá chodidla. ,,Já nevím zlatíčko, zatím tu zůstává, co já vím."

Toby neodpověděl. Jen se dál díval mlčky na zeď, držíc svou pohmožděnou ruku blízko hrudi. Po pár minutách ticha si jeho matka povzdychla, dala mu pusu na spánek a zvedla se k odchodu.

,,Dobrou noc." Řekla a zavřela pomalu dveře. Toby zůstal v pokoji sám. Hodiny ubíhaly pomalu a Toby se nemohl přestat vrtět a převalovat. Pokaždé když zavřel oči a povolil uzdu klidné představivosti, slyšel brždění a kvílení peumatik, jak hvízdají po asfaltové silnici, křik jeho sestry a to ho donutilo k neklidným, trhavým pohybům v posteli.

Odhrnul přikrývku, ležící na zádech a přiložil si na obličej polštář a začal plakat. Cítil, jak s každým nádechem se jeho hruď zdvihá a s každým vzlykem roztřeseně klesá, společně se slabým roztřeseným dechem. Slyšel svůj vlastní žalostný pláč. Křičel by a plakal, kdyby přes tvář neměl přehozený polštář. Po několika vteřinách ho ze svého obličeje odhodil, posadil se na posteli a svěsil nohy na podlahu, držejíc si svou hlavu a ztěžka dýchajíc. Slzy mu dále němě stékaly po tvářích, nemohl dělat nic jiného, jen plakat. Snažil se to potlačit, místo toho však seděl na posteli, kňučel a celý se třásl. Zhluboka se nadechl předtím, než se postavil na nohy a přešel směrem k oknu, aby se trochu uklidnil. Promnul si oči a podíval se z okna na skupinku vysokých borovic naproti přes ulici. Náhle přestal, jeho pozornnost upoutalo cosi, co stálo pod pouliční lampou. V jeho uších mu zvonilo a nemohl odtrhnout pohled. Postava stála vedle lampy a byla asi jen o dvě stopy kratší. Dlouhé paže postavě spadaly podél těla, mezitím co na Tobyho zírala neexistujícíma očima. Vlastně celá postava byla jaksi... Podivná. Neměla žádné rysy. Žádné oči, žádný nos, ústa, ale přesto Tobyho něčím hypnotizovala. Zvonění v uších se stávalo hlasitější a hlasitější, až nakonec všechno zčernalo.

Dalšího rána se Toby probudil ve své posteli. Cítil se jinak. Nebyl už vůbec unavený a když se probral, přišlo mu, jako by tam ležel vzhůru několik hodin. Myslí mu již neproplouvaly žádné myšlenky. Posadil se a pak doklopýtal k nejbližší zdi, o níž se opřel. Když si stoupl, okamžitě se cítil velmi malátně. Došel ke dveřím a nějakým způsobem se dopravil dolů. Jeho rodiče seděli u stolu, jeho otec byl zahloubán do malé televize, posazené na okraji linky a jeho matka si četla noviny. Rychle vzhlédla, když ucítila Tobyho přítomnost.

,,No dobré ráno ospalče, vypadalo to jako když chceš spát celou věčnost." Usmála se mile jeho matka. Toby se pomalu podíval na hodiny a zjistil, že už je 12:30. ,,Udělala jsem ti snídani, ale vystydla ti. Byla jsem tě vzbudit, ale vypadal jsi, že spánek potřebuješ." Její výraz se změnil ze šťastného na ustaraný. ,,Jsi v pořádku?"

Připadal si podivně nečinný, viděl vše, co se děje, ale nemohl tomu nijak zabránit. Viděl vše co udělal, ale jeho mozek jako by to neviděl. Vztáhl k otci ruku, ale ten ho přes ní pleskl. Náhle se jeho otec na židli otočil tak nečekaně, že mu přimáčkl nohu židlí.

,,Neopovažuj se mě dotknout, kluku!" Zařval na něj. Jeho matka si stoupla.

,,Fajn, přestaň! Tohle je poslední věc co potřebujeme!"

Dny se vlekly a věci byyly zase tak, jako předtím. Tedy, některé. Connie většinu času strávila úklidem domu a její sprostý manžel trávil svůj čas jejím komandováním. Bylo to tak jako to bylo i před nehodou.

Toba málokdy opouštěl svůj pokoj. Sedával na posteli a chvěl se. Vždy se snažil něco vybavit, ale myšlenky jen rychle probleskly jeho hlavou, příliš rychle na to aby si je zapamatoval. Procházel se ve svém pokoji jako zvíře v kleci, nebo se jen díval z okna. Tento nezdravý cyklus pokračoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama