The origin of Laughing Jack/Laughing Jackův původ (část 1.)

5. června 2017 v 16:10 | ticcichristine

/ Po včerejším přeložení Laughing Jacka jsem se rozhodla, že další co bude následovat bude LJův původ. Vzhledem k tomu, že již pravdděpodobně víte, že tento klaun má poněkud morbidní smysl pro humor... To ale přeci vůbec nevadí, že? Hlavní otázkou je - Jak se klaun stal zabijákem? Upozorňuji, že to možná rozdělím na 3-4 části. Enjoy! x)


Bylo kolem roku 1800 a v Londýně, v Anglii byl právě zasněžený Štědrý den. V malém domečku na kraji města žil malý, opuštěný, sedmiletý chlapec jménem Isaac. Isaac... Bylo to smutné dítě, které nemělo žádné kamarády. Mezitím co většina dětí trávila čas se svými rodiči a chystali se rozbalovat společně s láskou a péčí zabalené dárky umístěné pod vánočním stromečkem, Isaac strávil většinu nocí o samotě ve svém studeném, zaprášeném podkrovním pokoji. Isaacovi rodiče byli velmi chudí, jeho matka byla striktní žena, jež zůstávala doma a učila Isaaca. Jeho otec pracoval dlouhé hodiny v londýnském přístavu aby uživil svou rodinu, přestože spousta z jeho peněz šla na výdaje za alkohol. Někdy, když přišel domů opilý, po tom, co vymetl každý bar v Londýně, Isaac slyšel jak řvával na svou ženu, jeho matku.

Někdy se to vystupňovala až k násilí, kdy jí krutě bil a když byl hotov, vrhl se na ní v nepodmíněné sexuální zuřivosti. Dnešní noc byla taková. Isaac se tiše třásl pod špinavou postelí, dokud křik a hlasité rány neustaly. Malý vystrašený Isaac byl konečně schopen usnout a nechal si zdát o tom, jaké to asi je krásné mít kamarády, se kterými by se mohl smát a být šťastný, jako ostatní děti z Londýna. Naštěstí pro Isaaca, dnešní Štědrý den se stal zázrak, kdy jeho obrovská osamělost upoutala pozornost strážního anděla, který vyrobil velmi speciální dárek pro tohoto opuštěného, londýnského chlapce.

Když ranní paprsky slunce nakoukly skrz ošoupané závěsy do pokoje, malý Isaac pomalu otevřel oči a viděl u nohou postele ležet podivnou, dřevěnou krabičku. S očima rozšířenýma údivem zíral na tu barevnou, ručně zdobenou krabičku, přemýšlejíc kdo jí zde zanechal. Nebyl zvyklý dostávat dárky, navíc hračky. Jediné hračky, které malý Isaac měl, byly buď pohozené na ulici nebo vyhozené v kontajneru. Isaac vyskočil na nohy a opatrně vzal krabičku do dlaní. Byla nádherně barevně vyzdobená, s vyřezanými šťastnými klauny po stranách. Byl tu jen jediný lístek s jednoduchým vzkazem: Pro Isaaca. Na vrchu krabičky byl vyřezán text.

Isaac přesunul pohled na úryvek aby zjistil, jak znějí daná slova. ,,L-Laugh-ing J-Jack in a b-box." Přečetl a odmlčel se. ,,Laughing Jack in a box?" (Laughing Jack v krabičce.) Isaac doposud slyšel pouze jen o Jackovi v krabičce, ale ne o Laughing Jackovi v krabičce. Byl velmi zvědavý a začal tedy točit s malou kovovou kličkou na straně krabičky. Spolu s otáčením kličky začala hrát písnička Pop Goes The Weasel, ale nic se nestalo. Isaac si povzdychl. ,,Je to rozbité..." A opatrně položil krabičku zpět na místo k nohám postele a přešel zaprášený pokoj až k jeho šatníku, ze kterého vytáhl oblečení a převlékl se z věcí na spaní do obvyklého potrhaného oblečení.

Náhle Isaac zaslechl hlasité zvuky, vycházející od jeho postele. Otočil se a spatřil, jak se malá dřevěná krabička třese. Potom, bez varování, se vršek krabičky otevřel a spolu s barevným kouřem vystřelily konfety. Isaac si promnnul pěstičkami oči, nevěřící tomu co vidí. Když kouř zmizel, stál zde vysoký, hubený, pestrobarevný klaun s lesklými, červenými vlasy a dlouhým, točitým barevným nosem, na sobě stejně barevný klaunský oblek v barvách duhy.

Klaun roztáhl paže a vzrušeně oznámil: ,,POJĎTE, POJĎTE VŠICHNI! VELCÍ NEBO MALÍ! POHLÉDNĚTE NA NEJLEPŠÍHO KLAUA! Jednoho jediného LAUGHING JACK IN A BOX!"

Isaacovi se rozzářili oči. ,,K-Kdo jsi?" Zeptal se chlapec.

Barevný klaun seskočil z postele a se šťastným úsměvem prohlásil: ,,Jsem rád, že jsi se zeptal! Jsem Laughing Jack, tvůj nový kamarád na CELÝ ŽIVOT. Jsem kouzelný, nikdy se neunavím hraním, jsem profík ve hře na akordeon a budu se vyvjít a přizpůsobovat s tvou vlastní změnou osobnosti. Jinými slovy, co máš rád ty, mám rád i já!"

Isaac vzhlédl k záhadnému barevnému klaunovi. ,,M-My... Jsme přátelé?" Vypískl tiše.

Jack shlédl na chlapce se zdviženým obočím. ,,PŘÁTELÉ? My jsme NEJLEPŠÍ PŘÁTELÉ. Byl jsem speciálně vytvořen pro to být tvůj ne-tak-úplně imaginární kamarád, Isaacu."

Isaacovi spadla čelist. ,,T-ty znáš mé jméno?"

Jack se zasmál. ,,Jistěže znám tvé jméno! Vím o tobě všechno! Tak, teď když už všechno představování máme za sebou... Co takhle si zahrát Já špion?"

Isaac se usmál od ucha k uchu. ,,SKUTEČNĚ? My můžeme spolu hrát hry? Ano, moc rád! Já-... Oh." Zarazil se Isaac. ,,Já teď nemůžu... Dole na mě čekají povinnosti a matka, abych se šel učit..." Isaacův úsměv nahradil zklamaný výraz.

Jack mu položil dlaň na rameno a s hřejivým úsměvem řekl: ,,To je v pořádku! Počkám tady na tebe dokud se nevrátíš zpět." Isaacův úsměv se navrátil a vzhlédl ke svému novému kamarádovi. Poté zaslechl matku, jak ho volá, aby šel dolů.

,,Tak já jdu. Uvidíme se až budu se vším hotov, dobře?" Řekl a odešel směrem ke dveřím.

Jack se usmál. ,,Samo sebou, dítě! Oh, a Isaacu?" Isaac se otočil zpět na Jacka, který na něj mrkl. ,,Měl by ses usmívat častěji, sluší ti to mnohem víc." Isaac se přešťastně usmál a odešel za matkou.

Celý den malý Isaac matce vyprávěl o úžasném barevném klaunovi který přišel z kouzelné krabičky která se zázrakem ocitla u nohou jeho postele. Jeho matka mu z toho ale nevěřila ani slovo. Konečně se Isaacovi podařilo matku přesvědčit, aby ho následovala nahoru do pokoje a mohla tak Laughing Jacka spatřit na vlastní oči. Vyšli po schodech a Isaac otevřel dveře od svého pokoje.

,,Vidíš mami? Je přímo ta--" Odmlčel se Isaac a přejel pohledem pokoj, kde nebylo ani známky po šťastném klaunovi nebo kouzelné krabičce. Isaacovu matku to nepobavilo. Podívala se na Isaaca tak zlým a výhružným pohledem, díky kterému se mu roztřásla kolena a rozbolelo ho břicho. ,,A-ale mami, on byl--" PLESK! Isaacovi přistála na tváři silná facka. Do očí mu vběhly slzy a jeho rty se roztřásly a cítil, že skoro upadl.

,,TY HLOUPÉ DRZÉ DĚCKO! Jak se OPOVAŽUJEŠ mi lhát a mluvit o tvých dětských blbostech a představách! Kdo by se chtěl kamarádit s takovým nepoužitelným červem jako jsi ty?! Zůstaneš po zbytek večera ve svém pokoji a bez večeře... Co na to říkáš teď, ty nevděčný ubožáku?"

Isaac se snažil polknout obrovský knedlík v krku, aby odpověděl. ,,D-děkuji, madam." Jeho matka se na něj ještě chvíli pohrdlivě podívala než znechuceně opustila jeho pokoj. Isaac si klekl a zabořil svůj obličej do peřiny. Začal plakat a nechal své slzy kanout z tváří na povlečení peřiny.

,,Co se děje, chlapče?" Ozval se hlas. Isaac vzhlédl na zbytek postele a Laughing Jack náhle seděl vedle něj.

,,Kd-Kde jsi byl?" Zamumlal Isaac.

Jack pohladil chlapce lehce po vlasech. ,,Schovával jsem se... Nemůžu dovolit tvým rodičům, aby mě spatřili... Oni už si nedokáží hrát." Isaac si setřel slzy z očí. ,,Podívej se, omlouvám se že jsem se musel schovat, ale bylo to pro tebe lepší. Celou noc teď budeme moct hrát hry a užijeme si spoustu zábavy!" Řekl Jack a usmíval se.

Isaac mu pohlédl do tváře a tiše přikývl, koutky jeho úst se pomalu zvedly do úsměvu. Tu noc hrál Isaac spolu s Jackem spoustu zábavných her. Mávnutím ruky nechal Jack oživnout všechny Isaacovy krabice, které nyní pochodovaly po pokoji. Isaac byl ohromený jak z nich jeho hračky vylézají a chodí po pokoji ze své vlastní vůle. Poté Laughing Jack vyprávěl Isaacovi různé duchařské historky. Isaac se Jacka zeptal, jestli byl taky duch, ale on odpověděl že byl mnohem víc nějaký typ kosmické hmoty. Na konci noci Jack sáhl do kapsy a vytáhl z ní několik výborných sladkostí. Isaac byl v extázi když ochutnal první sladký mls, úplně poprvé za život. Malý Isaac se velmi smál a tak to vypadalo, že dnešní noc je konečně startem k Isaacovu štěstí...

Až do incidentu, který se odehrál o tři měsíce později.

Toho dne bylo v Londýně horko a slunečno, což byla tak trochu rarita. S pomocí jistého ne-tak-zcela imaginárního kamaráda, Isaac dokončil povinnosti brzy a bylo mu dovoleno jít si na chvíli hrát ven. Vše začalo jednoduše, dvojice si hrála na dvorku za zadní částí domu na piráty, když Isaac postřehl sousedovic kočku jak vlezla k nim na dvůr.

,,YEEER! MÁME NA PALUBĚ TAJNÉHO ŠPIONA!" Zakřičel Isaac, přemožen fantazií a představivostí.

,,Yo ho! Dostanu ho, kapitáne Isaacu!" Oznámil Jack s jeho důvěryhodným pirátským přízvukem. Natáhl svou dlouhou ruku a omotal kočku, která začala s vervou bojovat.

,,NENECHTE HO UPLÁÁCHNOUT JACKIE, NEBO VÁS NECHÁM POSTAVIT NA PRKNO!" Pohrozil Isaac.

Jack utěsnil stisk kočky jako škrcení anakondy jak se kočka snažila bojovat o život. Jack mačkal zvíře tak moc, až jí odebral veškerý vzduch z plic. Když už kočce začaly lézt oči z důlků, ozvalo se hlasité KŘUP. Jack rychlým pohybem uvolnil stisk a pustil tak nebohou kočku na zem, na kterou bezvládně dopadla a ani se nepohnula. Zavládlo mrtvolné ticho, jak se oba dva dívali na znetvořeně pokroucené mrtvé tělo kočky. Ticho konečně prolomil hurónský smích... Přicházející od Isaaca...

,,AHAHAHAHA Wow! hádám, že kočky ve skutečnosti nemají devět životů! HAHAHA!" Isaac si utíral slzy z očí způsobené smíchem.

Laughing Jack se taky pozasmál. ,,Heh heh, jo... Ale nebudeš mít problémy když tvá matka najde ve vaší zahradě mrtvou sousedovic kočku?" Isaacův smích rychle ustal.

,,Ale ne! Máš pravdu! Já jen.. Uh... Hodím jí zpět na sousedovu zahradu?" Zpanikařil Isaac a popadl lopatu stojící opodál, naložil na ní kočku a hodil jí na sousedův dvůr. Potom se společně s Jackem kvapem odebrali do Isaacova pokoje.

O hodinu později to přišlo. Uši rvoucí křik Isaacovy matky jak ho volá dolů. Ani Jack, ani Isaac neřekli jediné slovo, jak se Isaac plížil dolů a vyrovnával se s tím nejhorším osudem, jaký ho může potkat. Jack slyšel spoustu křiku, ale nerozuměl ničemu konkrétnímu. Zhruba po třiceti minutách se Isaac vloudil pomalu zpět do svého pokoje.

,,Tak?" Zeptal se Jack nervózně.

Isaac sklopil pohled na zem, mezitím co mluvil. ,,J-já... Snažil jsem se vysvětlit, žes to byl ty kdo ublížil té kočce... Nevěřila mi... Řekla mi, že nejsi skutečný..." Jack svraštil čelo. Věděl, že tohle celé byla jeho chyba. Isaac se snažil stírat své slzy. ,,Pošle mě na internátní školu... Odjíždím dnes večer... A ty nemůžeš jít se mnou..."

Laughing Jackův výraz byl ohromený, byl v šoku. ,,Co-Cože? Já... Já nemůžu jít? K-kam půjdu?" Isaac nic neřekl, ale ukázal prstem na malou, ručně zdobenou barevnou krabičku, odkud Laughing Jack přišel. ,,Zpět tam? Ale já se nebudu moci dostat ven dokud..." Odmlčel se. Isaac vzhlédl ke svému jedinému kamarádovi, slzy mu stékaly po tváři.

,,Jacku... Slibuji že se pro tebe vrátím co nejdřív budu moct!" Jack pohlédl na krabičku a pak zpět na Isaaca.

,,Počkám tu na tebe, chlapče." Usmál se Jack a jedna osamělá slza mu stekla po tváři. Přešel ke krabičce a s obláčkem kouře do ní vstoupil, neschopen být volný dokud ji znovu neotevře.

Tu noc Isaac odešel na internátní školu. Poprvé v životě Laughing Jack poznal, jaké je to být opuštěný. I když byl zavřený v krabičce, byl schopen vidět věci, které se staly kolem, takže každý den, kdy čekal na návrat svého nejlepšího přítele a každý den, kdy viděl pokoj že je čím dál starší a zaprášenější. Laughing Jackův jediný smysl života bylo, že bude nadosmrti nejlepší Isaacův kamarád, a nyní musel čekat den co den, měsíc co měsíc na setkání se svým přítelem. Isaacovy rodiče stále žili v domě, ale nikdy nechodili nahoru do pokoje. Jack věděl o jejich přítomnosti jen tehdy, když je slyšel se spolu hádat a prát. Jackův život přešel v jedno velké osamocení, prázdnotu a zklamání. Jak šly roky, Jackova barva se začala rozpouštět a zůstala jen černá a bílá barva, která odrážela jeho smutek a prázdnotu. Navěky uvězněný, sám a bez naděje.

// NA OBRÁZKU: *Jack spí, uvězněný v krabičce. Náhle zaslechne zvuk melodie pop goes the weasel* Víko krabičky se otvírá!
*Objeví se Isaac a Jack ho obejme* Isaac: Jsem doma, Jacku!
Jack: Isaacu!!!
Isaac: Omlouvám se, moc se omlouvám... Jdu pozdě...
Jack: To je v pořádku... Hodně jsi vyrostl, že? Prosím, už mě nenechávej víc čekat...
Isaac: Absolutně! Už spolu budeme navěky. *Jack si zděšeně všimne Isaacova mizejícího obličeje*
*Jack se probudí* Jack: Ah, jaký to sen... Isaacu..... Kde jsi?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama