The Laughing Jack

4. června 2017 v 22:23 | ticcichristine
/ Laughing Jack, moje druhá nejoblíbenější cp postava. Po tomto příběhu bude následovat LJ původ. Doufám, že si atmosféru a přeložený příběh náležitě vychutnáte. Enjoy! x)

Byl krásný letní den. Můj pětiletý syn, James, si hrál na dvorku před naším domem suburbanizovaného stylu. James byl vždy tichý chlapec, nejčastěji si hrával jen sám se sebou jelikož neměl mnoho přátel... Za to měl ale velmi divokou a bohatou představivost. Byla jsem v kuchyni a dávala jsem do misky žrát našemu psovi jménem Fido, když jsem zaslechla, jak vzadu na dvorku James s někým mluví. Vůbec mě nenapadlo s kým by tak mohl mluvit, že by si přeci jen konečně našel kamaráda? Být svobodnou matkou je pro mě těžké, sttřežit syna neustále jako oko v hlavě... Vykoukla jsem tedy ze dveří, abych ho zkontrolovala.

Když jsem vstoupila na dvůr, byla jsem poněkud zmatená, jelikož James byl jediná osoba, která zde byla. Mluvil sám se sebou? Byla bych přísala že jsem tu slyšela ještě jeden jiný hlas!

,,Jamesi, je na čase jít domů." Řekla jsem mu a počkala jsem,, než vejde domů. Vešel do kuchyně a posadil se za stůl. Jelikož byl čas ke svačině, dala jsem mu krůtí sendvič. ,,Jamesi, kdopak to s tebou mluvil tam venku?" Zeptala jsem se a pohlédla na svého syna. Na moment ke mně vzhlédl.

,,Hrál jsem si se svým novým kamarádem." Odpověděl s úsměvem. Nalila jsem mu do sklenice trochu mléka a dál jsem pokračovala ve zvídání, ostatně jako by to udělala každá matka.

,,Jak se jmenuje? Proč jsi ho nepozval, aby se u nás stavil na oběd?" Zeptala jsem se a James se na mě chvíli jen díval, než mi odpověděl.

,,Jmenuje se Laughing Jack." Odpověděl. Na moment jsem se zarazila nad tím, co mi řekl.

,,Oh, to je zvláštní jméno. Jak vypadá, ten tvůj kamarád?" Zeptala jsem se trochu zmateně.

,,Je to klaun. Má dlouhé vlasy a dlouhý kuželovitý nos. Má hodně dlouhé paže a plandavé kalhoty s pruhovanými ponožkami a vždycky se usmívá." Došlo mi, že můj syn mluví o jeho imaginárním kamarádovi. Předpokládala jsem, že je to v jeho věku normální, mít smyšlené kamarády, ještě k tomu když žádné jiné nemáte.

Zbytek dne proběhl jako obvykle a začínalo být pozdě, tak jsem uložila Jamese do postele. Přikryla jsem ho, dala jsem mu pusu a ujistila jsem se, že má zapnutou lampičku než jsem zavřela dveře a opustila pokoj. Sama jsem byla velmi unavená a tak jsem si zanedlouho šla lehnout také. Měla jsem příšernou noční můru.

Byla tma. Byla jsem v nějakém starém, polorozpadlém, opuštěném zábavním parku. Vyděšená, běžela jsem skrz nekonečnou část prázdného stanu, až jsem zastavila u opuštěného šapitó. Celé to místo vypadalo hrozivě. Všechno bylo černé a bílé, výhry v podobě plyšových zvířátek visely rozvěšené v oprátce po celé boudě, celém šapitó, všichni s hrozivými úsměvy, které měli vyšité na tvářích. I přesto že tu nebyla jediná živá věc, nemohla jsem se zbavit pocitu, že mě něco sleduje. Pak se náhle spustila hudba. Píseň Pop Goes The Weasel začala ozvěnou hrát přes celý park, bylo to hypnotizující. Moje nohy začaly kráčet zpět k původnímu stanu, nebyla jsem schopná ovlivnit chůzi. Vše bylo černé, až na jedno jediné světélko vycházející z prostředka stanu. Jak jsem se blížila, hudba byla pomalejší a já si s děsem uvědomila, že zpívám a nejde to zastavit.

"All around the mulberry bush

The monkey chased the weasel

The monkey thought it was all in good fun,

Pop goes the weasel."

Hudba přestala hrát a světlo se rozsvítilo. Záře světla byla oslepující, vše, co jsem byla schopna vidět byly jen malé stíny pobíhající kolem mě. Stále se objevovaly další a další. Bylo jich tu tucet a všechny se přibližovaly ke mně. Nemohla jsem se pohnout, mé nohy byly jako z olova. Jediné, co jsem mohla dělat bylo sledovat přibliižující se siluety. Když přišly blíž, konečně jsem byla schopna rozeznat, co byly siluety zač - byly to DĚTI! Čím déle jsem se na všechny dívala, tím víc jsem si uvědomovala, jak moc jsou znětvoření a zmutovaní. Někteří měli po těle řezné rány, jiní byli velmi vážně popálení, jiným chyběly končetiny včetně očí. Děti mě obklíčily, sápaly se po mém těle. Slyšela jsem smích. Děsivý, odporný, zlověstný smích.

Dalšího dne ráno jsem se probudila politá studeným potem. Poté, co jsem se několikrát zhluboka nadechla, jsem na svém nočním stolku spatřila několik Jamesových postaviček superhrdinů. Povzdechla jsem si, jelikož James se pravděpodobně vzbudil dřív a tak je sem položil. Vzala jsem tedy hračky a šla je dát do Jamesova pokoje, on ale ležel ještě v posteli a tvrdě spal. Položila jsem hračky do jeho boxu a odebrala jsem se do obýváku. Za chvíli se James vzbudil, tak jsem mu udělala snídani. James byl zamlklý a vypadal vyčerpaně, nejspíš se nevyspal moc dobře. Rozhodla jsem se ho přeptat na jeho hračky.

,,Jamesi, zlatíčko, to tys mi dal ráno do pokoje tvé hračky?" James po mně střelil pohledem, načež pohled sklopil rychle znovu ke svým cereáliím.

,,To byl Laughing Jack." Protočila jsem nad tím očima.

,,Buď tak hodný a řekni Laughing Jackovi aby tvé hračky nechával v tvém pokoji, dobře?" James přikývl a dojedl svou snídani s tím, že si jde hrát dozadu na dvorek.

Šla jsem do obývacího pokoje a nejspíš jsem usnula, jelikož jsem se probudila o několik hodin později. ,,Kruci! Musím zkontrolovat Jamese!" Pomyslela jsem si vystrašeně. Přeci jen, byl bez dohledu před dvě hodiny. Vyšla jsem na dvorek, ale James nikde nebyl,, tak jsem nervózně volala. ,,JAMESI! JAMESI KDE JSI?!" Volala jsem, když jsem zaslechla tiché zahihňání z předzahrádky. Přeběhla jsem dopředu, kde jsem na chodníku spatřila sedět Jamese. Vydechla jsem úlevou a přešla jsem k němu. ,,Jamesi, kolikrát jsem ti říkala, že máš zůstávat na zahr-... Jamesi, co to jíš?!" Vzhlédl ke mně a vyndal z kapsy bonbony všemožných barev. Velmi mě to zneklidnilo. ,,Jamesi, kdo ti dal ty sladkosti?" James se na mě jen díval, ale k odpovědi se neměl. ,,JAMESI! Prosím, řekni mamince kdo ti dal ty bonbony!"

James svěsil hlavu a pošeptal: ,,Laughing Jack mi je dal."

Moje srdce jako by se potopilo. Shlédla jsem na svého syna. ,,Jamesi, už mám toho tvého zatraceného Laughing Jacka plné zuby. NENÍ SKUTEČNÝ! A teď vážně, kdo ti dal ty bonbony?!" Viděla jsem, jak se oči mého syna zaplavují slzami.

,,Ale mami, Laughing Jack mi je DOOPRAVDY dal." Vzlykl James. Zavřela jsem oči a zhluboka jsem se nadechla. James mi nikdy nelhal, ale to co mi říkal bylo nemožné. Přinutila jsem ho bonbony vyplivnout a zbytek jsem vyhodila. James se zdál být v pořádku. Možná jsem zareagovala přehnaně, koneckonců mohl ty bonbony dostat od Toma a Lindy odvedle, nebo od pana Walkera bydlícího přes ulici. Každopádně, Jamese už jsem poté nespustila z očí. Toho večera jsem uložila Jamese do postele jako obvykle, sama jsem si poté chtěla jít lehnout brzy.

Znenadání jsem byla probuzena hlasitým boucháním, které se ozývalo z kuchyně. Vystřelila jsem z ppostele, schody jsem brala po dvou a seběhla jsem dolů. Když jsem dorazila do kuchyně, s hrůzou v očích jsem ztuhla jako solný sloup. Všechny věci z linky byly rozházeny po podlaze a náš pes Fido visel mrtvý na lustru. Na stole pod ním byla kaluž krve, jeho břicho bylo rozříznuté a nacpané bonbony, stejnými jaké James toho dne jedl na předzahrádce. Můj strach byl rychle zlomen hlasitým výkřikem, který se ozval z Jamesova pokoje doprovázený hlasitým rachotem. Rychle jsem ze šuplíku popadla nůž a vyběhla jsem schody takovou rychlostí, jakou je schopna matka strachující se o své dítě vyvinout. vše v pokoji bylo poházené na podlahu a můj ubohý syn seděl na posteli, plakal a třásl se na strachy počůraném prostěradle. Popadla jsem své dítě a rychle jsem s ním vyběhla z domu k sousedům Tomovi a Lindě, kteří naštěstí ještě byli vzhůru. Nechali mě použít jejich telefon, abych se vším obeznámila policii. Netrvalo jim to dlouho než přijeli, a tak jsem jim objasnila co se vlastně stalo, načež mě obdařili pohledem, který jasně hlásal že si o mně myslí že jsem cvok. Prohledali dům, ale jediné co našli byl mrtvý pes a dvě místnosti plné nepořádku. Policista mi sdělil že se patrně do domu někdo vloupal, ale rychle se vypařil když slyšel mé kroky. Věděla jsem, že to není pravda. Všechny dveře byly zamčené a okna zavřená. Ať už to, co bylo v mém domě bylo cokoliv, nepřišlo to zvenčí.

Příští den James zůstal uvnitř, nechtěla jsem ho pouštět z dohledu. Zašla jsem do garáže, kde jsem narazila na jeho starou chůvičku. (pozn. Chůvička je malá vysílačka, dávaná k dětské postýlce, aby rodiče slyšeli pokud jejich dítě třeba zrovna pláče apod.) Umístila ji k Jamesovi do pokoje. Jestli dnes v noci bude něco u něj v pokoji, uslyším to. V kuchyni jsem popadla ten největší nůž a v ložnici jsem si ho položila na noční stolek. Imaginární nebo ne, nic nebude ubližovat mému malému chlapečkovi.

Brzy přišla noc. Přišla pod rouškou tajemna, byť se vše prozatím zdálo být klidné. Uložila jsem Jamese do postele. Bál se, ale slíbila jsem mu že se mu už nic špatného nestane. Přikryla jsem ho, dala jsem mu pusu a rozsvítila lampičku. ,,Dobrou noc Jamesi, miluji tě." A s tím jsem za sebou zavřela dveře od pokoje.

Snažila jsem se zůstat vzhůru co nejdéle, ale nevydržela jsem. Moje dítě bude v pořádku a já se potřebuji vyspat. Jen co jsem položila hlavu na polštář, ozval se z chůvičky na mém nočním stolku slabý šum. Poprvé to znělo, jako když někdo ladí stanici v rádiu. Poté se to změnilo v slabé zasténání. Byl to spící James? A v ten moment jsem to uslyšela. Děsivé, zlověstné, příšerné chechtání z mé noční můry. Vyskočila jsem z postele a zpod polštáře jsem vzala do ruky nůž. Doběhla jsem k Jamesovu pokoji a vyrazila jsem dveře. Chtěla jse rozsvítit světlo, ale nešlo to. Udělala jsem jeden krok vpřed a šlápla jsem do něčeho tekutého a teplého. Náhle se rozsvítila lampička a přede mnou se mi naskytl ten nejhorší pohled v životě.

Jamesovo tělo bylo hřebíky přibité ke zdi, skrz nohy a ruce. Jeho hrudník byl rozřezaný a orgány mu visely z trupu na podlahu. Oči měl vydloubnuté, stejně tak byl odstraněn i jeho jazyk a většina malých zubů. Byla jsem znechucená, těžko jsem mohla uvěřit že tohle je můj sladký malý chlapeček. V tom jsem to zaslechla znovu, slabé zasténání. JAMES BYL STÁLE NAŽIVU! Moje děťátko, které prožívalo nesnesitelnou bolest a byl naživu jen tak tak. Odběhla jsem do rohu pokoje a začala jsem zvracet, ale mojí nevolnost zastavil řezavý smích, který se ozval za mnou. Otočila jsem se, otírajíc si ústa a spatřila jsem toho, kdo byl zodpovědný za celou tu hroznou scenérii - Laughing Jack! Jeho nadpřirozeně bílá pleť a matné, černé vlasy spadající na ramena. Měl bílé čočky, zbytek oka byl černý. Jeho zvrácený výsměšný pošklebek odhalil špičaté ostré zuby. Jeho nepřirozeně bílá pleť ani nevypadala jako kůže - spíš jako plast nebo guma. Nosil plandavý, černo-bílý klaunský oblek s pruhovanými rukávy a ponožkami. Jeho tělo samo o sobě vyhlíželo groteskně - dlouhé paže svěšené k pasu působily dojmem, že snad nemá žádné kosti, jako hadrová panenka. Nechutně se zasmál, aby mi dal najevo že je se svou prací nadmíru spokojen. Pootočil se čelem k Jamesovi a začal se hlasitě smát, s každým tichým vzdychem se smál víc a víc. To už na mě bylo příliš.

,,Vypadni od něj ty bastarde!" Pozvedla jsem nad hlavou nůž a zabodla ho přímo do místa, kde nyní byl místo jeho hlavy jen oblak černého kouře. Čepel nože projela vzduchem přímo do Jamesova, do té doby bušícího, srdce a teplá krev mi vystříkla na obličej.

Ne, co jsem to udělala?! Mé dítě, zabila jsem svoje dítě! Padla jsem na kolena, v dáli slyšíc policejní sirény, které byly blíž a blíž. Můj chlapec, můj sladký chlapeček... Maminka ti slíbila že tě ochrání... Zklamala jsem... Moc mě to mrzí, Jamesi... Moc mě to mrzí...

Policie za chvíli dorazila a vtrhla do pokoje. Našli mě zde stále klečící před Jamesovým tělem, s nožem v ruce potřísněnou jeho krví. Soud byl krátký. Byla jsem převezena do sanatoria Phiropoulos pro šílené vrahy, kde jsem již poslední dva měsíce. Není to tu tak špatné, až na jednu věc, kvůli které jsem nyní vzhůru.

Zvenku slyším hrát píseň.

Pop goes the weasel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lisa the killer Lisa the killer | 5. června 2017 v 8:10 | Reagovat

Super! Cetla jsem original a myslim, ze ses snažila opravdu popsat vse co slo! Pecka! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama